Mistrovství světa v hokeji 2010 - Rachna Kachna, to to letělo!!!

Mistrovství světa začalo překvapivým vítězstvím domácího Německa nad favorizovanými Američany před rekordně zaplněným fotbalovým stadionem týmu Schalke. Všichni už si mysleli, že už se nic takového překvapivého nestane, ale také outsider z Dánska si poradil Američany, k tomu smetl Finsko.

Naši hokejisté byli papírově z těch slabších, někdo je tipoval na to, že skončí hned v osmifinálové skupině. Před začátkem turnaje se trenéru Růžičkovi omluvilo hned několik desítek hráčů, což mělo tým výrazně oslabit. První zápas s Francií náš tým ovládl, s Norskem ale přišla nečekaná porážka. Do zápasu se Švédy jsme vstupovali s tím, že musíme bezpodmínečně vyhrát, aby jsme si připsali body do osmifinálové skupiny. Naši předvedli skvělý výkon a vyhráli 2:1. Výkony ve skupině byly jako na houpačce. Potom přišel zápas s rozjetými Švýcary, kteří do té doby neprohráli jediný zápas. Naši zaspali první třetinu a prohrávali 2:0. Po zbytek zápasu byli herně lepší, ale góly to nepřineslo. Prohra 3:2 zkomplikovala samotný postup do čtvrtfinále. Já osobně nepamatuju, že by jsme někdy v minulosti měli podobný trable, ale tohle všechno ukazuje, jak se hokej vyrovnává. V dalších dvou zápasech bylo třeba získat minimálně 4 body, takže ideální scénář (na výběr jich vlastně moc nebylo ) byl tříbodově porazit Lotyše a pak urvat minimálně bod s Kanadou, což se po těch předchozích výkonech mohlo zdát jako ohromně těžký úkol. "Já vám řikám, že budeme mistři světa, jinak neudělám maturitu". Lidi kolem mě měli za blázna, když jsem tohle neustále prohlašoval. Zkouška dospělosti mě čekala ráno po finálovém zápase.

První klíčový zápas s Lotyšskem už tak byl o nervy, přitom proti podobným soupeřům bývá vítězství spíše rutinou (tím nikoho nechci podceňovat, i Lotyši umí dobře zahrát a nadělat silnějším týmům problémy...). Naši ho ale zvládli, vyhráli 3:1, ale na přehnané radovánky nebyl čas ani prostor. "Ani ne za den jdeme na Kanadu, a musíme bodovat". Prostě tam bylo to slovo MUSÍME. O postupu/nepostupu tedy rozhodoval zápas s Kanadou. Napětí a očekávání před zápasem se dalo krájet. Neuvěřitelný výkon, bojovný výkon, znamenal výhru 3:2! Jsme tam! Teď s odstupem času už ani nejde popsat, co jsme zažívali u nás při sledování zápasu. Ty neskutečný nervy, fandění. Krásný na tomhle všem bylo, že to byl stále jen boj o čtvrtfinále.

Tam na nás čekalo Finsko, možná nejpřijatelnější soupeř. A Finové udeřili hned v první minutě. Začalo to tedy "hezky". Naši nepodávali nijak oslnivý výkon, ale nakonec to bylo 1:1 po základní hrací době. Při vyrovnávacím gólu to naší garáží zaburácelo jak nikdy, jenže to jsme ještě nevěděli, co se bude dít potom. Na řadě bylo prodloužení a nakonec to všechno dospělo k nájezdům. U každého jsme stáli a modlili se. Bylo to 2:1. A po nájezdu finského hráče komentátor Michal Dusík zvolal: "TYYYYČ! A ČESKÝ TÝM JE V SEMIFINÁLE, PROKLETÍ JE PROLOMENO!!!" Dokázali jsme to!!! Ta radost se nedala popsat, prostě neskutečná euforie. Naši postoupili do semifinále po čtyřech letech.

V sobotu nás v semifinále čekal výběr Švédska. 1:1 po první třetině. Ve druhé spousta našich přesilovek zůstala nevyužita, což Švédové trestali druhým gólem. Ve třetí třetině se ale děly věci. Jágr jel sám na branku hned z trestné lavice, ale gól z toho nebyl a ruce místo toho, aby nám vylétli nad hlavu, zůstali pouze na hlavě. Poskočíme....je minuta do konce. Naši jsou v útočném pásmu v šesti hráčích, nebylo co ztratit. "Teď dostanem na 3:1 do prázdný brány", honilo se všem hlavou, jenže v koutku duše to vyrovnání na 2:2 prostě pořád bylo. Naši drželi pásmo a Švédy tlačili do posledních chvil. 20 sekund před koncem Švédové vyhodily na naší odkrytou branku, ale kotouč naštěstí o kousek minul. Došel jsem si pro pivo, stál pod televizí a že to dokoukám ve stoje. Zbývá 15 sekund do konce, ticho v naší garáži je doslova nepopsatelné.

"Ale kotouč se odráží na švédské hole, Vampola o něj bojuje, Voráček posílá před bránu, Rachůnek ho napálí GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL !!!

GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL !!! Rachůnek prostřelil, 7 sekund před koncem vyrovnává na 2:2!"

Tak to okomentoval Robert Záruba. Neskutečný, neuvěřitelný, nepopsatelný. Chvíle, které následovaly po tom gólu, by se daly popsat spoustou podobných slov. Všichni jsme z garáže vyletěli, zbourali vše, co nám stálo v cestě, ať už skleničky, stoly, židle. a neskutečně řvali, radovali se, skákali po sobě, běhali po dvorečku, já například ještě skákal po vratech . TY VOLE GÓL, JE TO TAM TY VOLEEEEE, DOPRDELEEEE, AAAAAAAAAAAAAAAA!!! JOOOOOOOOOOOOO!!! TO NENI MOŽNÝÝÝ!!! Nebudu to dál popisovat, protože tohle se musí zažít, slova nestačí.

Pak jsme se trochu uklidnili a začalo prodloužení. Švédové byli z toho gólu na dva dva docela hotoví. Potom měl šanci Jágr, vystřelil, rozvlnila se síť a půlka lidí z naší garáže vyletěla a řvala GOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOL, JE TO TAAAAAAAAAAAAAAM. FINÁLEEEEEEEEEEEEE!!!! Já radostí proběh živým plotem a ztratil při tom boty. Ostatní na nás ječeli, kam že běžíme, že to gól nebyl, ale nikdo nevnímal Následné zjištění toho, že to nebyl gól, bylo poněkud překvapivé. Po prodloužení byl stav stále 2:2 a stejně jako proti Finsku ve čtvrtfinále přišly na řadu nájezdy. U nás to hýřilo napětím a nadšením z toho, co se na ledě děje. První nájezd jeli Švédové, ale Vokoun vychytal. Trenér Růžička určil pořadí nájezdů stejně jako proti Finsku, takže první Kašpar, potom Marek. Lukáš Kašpar - A GOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOL, 1:0! Linus Omark poté vyrovnal, ale pak přišel na řadu Honza Marek a poslal nás do vedení! Švédové pak nedali a mi byli ve finále. Prostě paráda, co víc napsat, když pro to nenacházim slova, jak to bylo neskutečně krásný :-).

Výhra 3:0 ve finále nad Ruskem byla báječnou tečkou za skvělým šampionátem, kde se ukázalo, že bojovat se má vždy až do samotného konce. Gól Karla Rachůnka se stal legendou a chvílí, na kterou český fanda do smrti nezapomene. Zvítězilo mužstvo, které svou disciplinovaností, odhodláním, semknutostí a touhou bojovat o každý puk došlo až na samotný vrchol. Vždyť kvůli podobným chvílím, jako jsou tyhle, přece na hokej koukáme, fandíme, prožíváme zápasy svého oblíbeného týmu, vyvěšujeme vlajky, oblékáme dresy, čepice, klobouky, malujeme se, troubíme na trumpety, abychom se pak mohli radovat z úspěchů a být hrdí na to, že jsme Češi.

Jo ... a tu maturitu jsem dal bez větších problémů :-) Sem tam jsem komisi pouštěl do třetiny, ale po většinu času jsem držel útočné pásmo.