Zážitků není nikdy dost, a pro ty sportovní to platí dvojnásob. Jen chvilka stačila k tomu, abychom s přítelkyní "zabukovali" zájezd na hokejové Mistrovství světa, které se letos poprvé v historii hraje v Dánsku, ve městech Kodaň a Herning. První nápad byl jet na zápas s Ruskem, což by stálo nějaký ten den dovolené v práci, ale druhý plán, který nakonec zvítězil, byl jet hned na první skupinový zápas se Slovenskem, který se hraje v sobotu, a termín zájezdu nekoliduje s prací. Takže na začátku března šup na stránky cestovní kanceláře Czech sport travel a koupit zájezd. V objednávce uvádíme požadavek na vstupenku do "kotle", tedy někam za branku, dále pak za příplatek dres a šálu od cestovky.
"Co budeš dělat o víkendu?", občas v práci zazněla otázka. "Ale tak zajedu do Dánska na hokej viď", odpověděl jsem. "Ty jo fakt? Hustý!" Poprvé do Dánska, na hokej, na zápas světového šampionátu, navíc proti Slovensku. Už před odjezdem získával zájezd neuvěřitelný náboj a hladina "těšingu" byla pořádně vysoko. Co s sebou? Určitě dres, paruku, vlajku a další věcičky potřebné k tomu, aby bylo opravdu vidět, že jedeme do Kodaně na hokej, a ne jen na výlet. Místním obyvatelům svým vzhledem připravíme pořádnou hokejovou atrakci a některým vůbec dáme vědět, že se hraje MS v hokeji. Dánsko není bůhvíjak hokejová země, a dalo se tak očekávat, že někdo o tom nebude mít ani tucha.
Jelikož jedeme defacto na třídenní zájezd, bylo třeba promyslet, co všechno si mimo ty hokejové věci zabalit, protože to máme bez ubytování. Do Dánska pojedeme přes noc, pak strávíme sobotu v Kodani, a po večerním zápase se Slovenskem jedeme hned domů. Takže určitě pohodlné oblečení na cestu, nejlépe lepší tepláky, rifle do busu ani náhodou. Dále pak samozřejmě tričko, mikinu, deku, pohodlné boty. Vzal jsem dva batohy. Do jednoho jsem zabalil věci na převlečení, náhradní trenky, ponožky, tričko, rifle, dres, paruku. Ten druhý jsem předem zvolil na toulky sobotní Kodaní, a cestou jsem v něm měl nějaké sušenky, pití, powerbanky, selfie-tyč, foťák. Ještě beru takovou menší brašničku na doklady, peníze. Ve vhodnou chvíli batohy přerovnáme tak, abychom si na procházky městem nebrali zbytečnosti i s ohledem na možné přísné kontroly v hale před zápasem. Doufali jsme, že bude možnost zajít chvíli před zápasem na parkoviště do autobusu uložit si věci, suvenýry, atd.
Nastává den odjezdu, pátek 4.května 2018, končím směnu v práci a po půlhodinovém přesčasu šup rychle domů dobalit a překontrolovat věci, protože v 19:00 máme naplánovaný odjezd od O2 areny. Pár okamžiků po odjezdu z baráku si uvědomuji, že jediná věc, na kterou jsem zapomněl, je polštářek do autobusu, ale to není až taková tragédie, a není nutné se proto vracet. Před půl šestou přijíždíme do auty ucpané Prahy (ještě že se větší kolony tvořily v protisměru), v galerii Harfa pojídáme v KFC, a po šesté nastává čas na to pomalu se přesunout k prostorám před O2 arenu, kde už se začala scházet spousta českých, ale i slovenských fanoušků, kolem stálo několik autobusů a dalo se tušit už předem, že výprava to bude opravdu pořádná. Už jen skutečnost, že náš autobus má číslo 15, je skvělá, a určitě nejsme posledním strojem, který vyrazí na zhruba 800-ti kilometrovou cestu do Kodaně, dějiště historicky prvního hokejového šampionátu v dánské historii (druhá skupina se hraje v Herningu). Dobrou připomínkou je, že Czech Sport Travel není jediná cestovka, která do Dánska frčí, navíc tam někdo pádí letecky. Proč jsme zvolili právě Czech Sport Travel? Je to jednoduché. Objevili jsme nabídky těchto zájezdů od CZT a ještě jedné cestovní kanceláře, která to ovšem měla dražší, byť jen o pár stovek. Navíc k rozhodnutí pomohla i předloňská zkušenost, kdy jsem se s tátou vypravil na letecké závody Red-Bull Air Race do Německa právě s Czech Sport Travel.
Zástupy fanoušků se zvětšují každou minutou, spousta jich je už v dresech, šálách, a dalších hokejových oblečkách. Přijíždějí další autobusy, některé z nich jsou luxusní Student Agency, a právě jeden z těchto žlutých velikánů za čelním sklem veze cedulku s nápisem "Czech Sport Travel, BUS 15". "Tohle je naše", zajásáme si. Wi-Fi, televize, rádio, filmy, hudba, USB, multifunkční systém na každé sedačce. Prostě takové žluté letadlo na kolech. Otázkou zůstávalo, zda to všechno bude k dispozici, když vlastně se Student Agency nejedeme. Nahlašujeme se delegátce, a dostáváme sedačky číslo 39 a 40. "Hašek, je to dobrý!", zasmějeme se. Krásný interiér, usazujeme se na sedadla, ukládáme věci do prostoru nad sedačkami a dole si necháváme jen to důležité. Hned si hrajeme s dotykovou obrazovkou a zdá se, že spousta funkcí bude po cestě přístupná. Hlavně wi-fi, to je v buse prostě bomba...
Čekáme na tři opozdilce (prý si museli dát ještě panáka 
), a po čtvrt na osm se konečně roztáčí kola našeho autobusu. "Hoši děkujem!", ozve se hokejovou hantýrkou ze zadních sedaček směrem k řidičům. Několik lidí, kteří na své autobusy ještě čekají, srandovně močí v řade vedle O2 areny a náš autobus z toho má solidní zábavu. Míříme na sever (jak taky do Dánska jinak) na další nástupní místo v Ústí nad Labem. V buse vládne pohoda, mobily nabíjíme přes USB, stále zkoumáme multimediální systém, k němuž dostáváme i sluchátka. Mezitím dostáváme od delegátky podklady k zájezdu. Všechno hezky v obálkách. Pojištění, mapu Kodaně, orientační plánek kolem Royal Areny, časopis Hattrick, lísteček do tipovací soutěže, a to nejdůležitější - vstupenku na hokej. Na začátku jsem psal, že byla možnost objednat si šálu i dres, což jsem provedl. Ne že bych něco neměl, ale bylo to čistě pro památku. Po vyvolávání jmen se dotyční hlásí a dresy či šály dostávájí. Svištíme po dálnici D8, nebe je modré, po levé straně máme krásný západ Slunce a pokračujeme vstříc dánským zážitkům. Před půl devátou přijíždíme do Ústí a přistupují další cestující. Čeká nás zhruba 12 hodin cesty a přes 800 km do Kodaně, z Německa pojedeme na dánské pobřeží trajektem a dle odhadů bychom v Kodani měli být někdy před 9 hodinou ranní.
), a po čtvrt na osm se konečně roztáčí kola našeho autobusu. "Hoši děkujem!", ozve se hokejovou hantýrkou ze zadních sedaček směrem k řidičům. Několik lidí, kteří na své autobusy ještě čekají, srandovně močí v řade vedle O2 areny a náš autobus z toho má solidní zábavu. Míříme na sever (jak taky do Dánska jinak) na další nástupní místo v Ústí nad Labem. V buse vládne pohoda, mobily nabíjíme přes USB, stále zkoumáme multimediální systém, k němuž dostáváme i sluchátka. Mezitím dostáváme od delegátky podklady k zájezdu. Všechno hezky v obálkách. Pojištění, mapu Kodaně, orientační plánek kolem Royal Areny, časopis Hattrick, lísteček do tipovací soutěže, a to nejdůležitější - vstupenku na hokej. Na začátku jsem psal, že byla možnost objednat si šálu i dres, což jsem provedl. Ne že bych něco neměl, ale bylo to čistě pro památku. Po vyvolávání jmen se dotyční hlásí a dresy či šály dostávájí. Svištíme po dálnici D8, nebe je modré, po levé straně máme krásný západ Slunce a pokračujeme vstříc dánským zážitkům. Před půl devátou přijíždíme do Ústí a přistupují další cestující. Čeká nás zhruba 12 hodin cesty a přes 800 km do Kodaně, z Německa pojedeme na dánské pobřeží trajektem a dle odhadů bychom v Kodani měli být někdy před 9 hodinou ranní.VIDEO
První zdravotní zastávka je kousek před závodním okruhem Lausitzring, mezi Drážďany a Berlínem. Je poměrně teplo, 12 stupňů a to je deset hodin večer. Druhá zastávka je o tři hodiny později 150 km za Berlínem. Trošku se nám při poslechu hudby či filmech podařilo usnout, ale nic extra. V sedě se prostě moc spát nedá. Na další zastávce možná koupíme energeťák, kafe a bude to cajk. Navíc již bude svítat a člověk trošku ožije. V půl páté přijíždíme do Puttgardenu, kde se ve 4:45 nalodíme na trajekt, a cesta po moři zabere třičtvrtě hodinky. Zajíždíme do útrob lodi, vycházíme na horní palubu, mezitím se trajekt dává do pohybu. Pozorujeme krásný východ Slunce, fouká vítr a je příjemných 6 stupňů. Rychle se rozednívá, pohled na moře je s přispěním sluníčka až okouzlující a dává prostor pro super fotky. Po zahoukání jakožto upozornění na přiblížení se do přístaviště v Rodby odcházíme do podpalubí nasednout do busu.
VIDEO
Po vyjetí z trajektu se podrobujeme kontrole dokladů. Do autobusu vchází sympatická blonďatá paní a kontroluje cestovní doklady, občanky či pasy (Dánsko je součástí EU). U jedné paní se vyskytl problém s ověřením dokladu, čímž jsme se pár minut zdrželi, ale nic dramatického. Je 6 hodin a máme volnou cestu do Kodaně, frčíme po dálnici. Počasí vypadá velmi dobře a zdá se, že nás čeká teplý a slunečný den, protože teplota dle předpovědi pošplhá až ke 20-ti stupňům, takže jako by to bylo na objednávku. Dánská krajina se alespoň tedy na naší trase mimo moře celkem té české podobá, je tu hodně zeleně a rovina. Tří, či dokonce čtyřproudé dálnice jsou v perfektním stavu, vidíme na nich stejná auta, která jezdí u nás. K vidění je také spousta větrných elektráren.
Do Kodaně přijíždíme před osmou hodinou, a první zastávkou bude pivovar Carlsberg, do kterého bylo možno u cestovky předobjednat prohlídku, což jsme ale neprovedli. Ne že by se tam člověk vyloženě nechtěl podívat, ale přeci jen si chceme spíše více užít město než se déle zdržovat na jednom místě. U pivovaru bude hodinku a půl rozchod. První možností bylo se ihned oddělit a jít si po vlastní ose, druhou návštěva pivovaru, a třetí využít těch 90 minut k procházkám v okolí pivovaru, následně se vrátit k busu a odjet k Royal Areně. Parkujeme před pivovarem, a jdeme si projít okolí.
Z historické části v okolí pivovaru se dostáváme do té modernější s hezkým parkem, baráčky, upravenými cestami, spoustou cyklostezek. A těch kol! Všude, ale všude, byly kola . Tak už víme, proč je Dánsko mezi státy s nejvíce kolaři. Nedaleko máme železniční zastávku Carlsberg. Původně jsme mysleli, že je to stanice metra, ale červenobílé S značí zastávku železniční, prostě vlakovou. Chvíli hledáme vchod a podaří se nám trefit ten do podzemních garáží, načež zjišťujeme, že se tam musí sjet výtahem. Docela nás překvapuje, že je tu takové ticho, nikde není zatím moc lidí, ani na té zastávce, kde nás napadla myšlenka koupit si celodenní jízdenku na MHD a dokonale tak využít těch 90 minut rozchodu. Než se nám na tom poměrně malém prostoru u zastávky podařilo najít automat, trvalo to dobrých 5 minut, přitom jsme kolem něj chodili . Tak, snad to na nás nebude mluvit jen dánštinou. Naštěstí se dá zvolit angličtina. I díky zjištění si informací před odjezdem víme, jakou jízdenku přesně potřebujeme, protože na výběr jich je tu spousta. Na celý den v Kodani, zejména pak v té vnitřní části města, stačí jízdenka City Pass 24, která platí 24 hodin na 4 městská pásma a stojí 80 dánských korun, což lze můžeme zaplatit kartou. Existuje možnost koupit si jízdenku skrz mobilní aplikaci, ale mnoho lidí s tím v autobuse mělo problémy, a přece jen větší jistota je koupit si je v automatu a mít prostě ty lístečky v ruce...
. Tak už víme, proč je Dánsko mezi státy s nejvíce kolaři. Nedaleko máme železniční zastávku Carlsberg. Původně jsme mysleli, že je to stanice metra, ale červenobílé S značí zastávku železniční, prostě vlakovou. Chvíli hledáme vchod a podaří se nám trefit ten do podzemních garáží, načež zjišťujeme, že se tam musí sjet výtahem. Docela nás překvapuje, že je tu takové ticho, nikde není zatím moc lidí, ani na té zastávce, kde nás napadla myšlenka koupit si celodenní jízdenku na MHD a dokonale tak využít těch 90 minut rozchodu. Než se nám na tom poměrně malém prostoru u zastávky podařilo najít automat, trvalo to dobrých 5 minut, přitom jsme kolem něj chodili . Tak, snad to na nás nebude mluvit jen dánštinou. Naštěstí se dá zvolit angličtina. I díky zjištění si informací před odjezdem víme, jakou jízdenku přesně potřebujeme, protože na výběr jich je tu spousta. Na celý den v Kodani, zejména pak v té vnitřní části města, stačí jízdenka City Pass 24, která platí 24 hodin na 4 městská pásma a stojí 80 dánských korun, což lze můžeme zaplatit kartou. Existuje možnost koupit si jízdenku skrz mobilní aplikaci, ale mnoho lidí s tím v autobuse mělo problémy, a přece jen větší jistota je koupit si je v automatu a mít prostě ty lístečky v ruce...
Hezkou upravenou uličkou plné stromů a keřů se pomaloučku vracíme k autobusu. Před branami pivovaru jdou proti nám dva Češi, a ptají se, jestli nevíme o nějaké zdejší hospodě. O pět minut později to samý. Ne nevíme, žádnou jsme neviděli. Přijet do Dánska a hned do hospody, hustý . U autobusu ještě nikdo nebyl, bylo ještě dost času do odjezdu, a tak se jdeme podívat ještě na opačnou stranu kousek od pivovaru, co tam Kodaň skrývá hezkého. Nové moderní byty, ještě v zástavbě, o kousek dál staré domy, ale krásně upravené, a zase - všude kola. Zleva zprava cyklisté, kterým ale nevadí, že se zrovna motáme v silnici, v klidu nás totiž objíždějí. Buď jsou zvyklí, a nebo nejsou jako zrovna my, Češi, kteří musejí hned řvát, zvonit, troubit .
. U autobusu ještě nikdo nebyl, bylo ještě dost času do odjezdu, a tak se jdeme podívat ještě na opačnou stranu kousek od pivovaru, co tam Kodaň skrývá hezkého. Nové moderní byty, ještě v zástavbě, o kousek dál staré domy, ale krásně upravené, a zase - všude kola. Zleva zprava cyklisté, kterým ale nevadí, že se zrovna motáme v silnici, v klidu nás totiž objíždějí. Buď jsou zvyklí, a nebo nejsou jako zrovna my, Češi, kteří musejí hned řvát, zvonit, troubit .
Chvilku před desátou byl čas na to přerovnat si v autobuse věci, protože...Věci se měly tak, že po příjezdu k Royal Areně si věci, které budeme mít během procházek po Kodani u sebe, budeme muset vzít i do arény na hokej. A teď babo raď! Jaké tam mají kontroly, jak budou přísní, co nám můžou zabavit. Tyto obavy jsme měli díky zkušenostem z pražské O2 areny, kde občas mají problém pustit ženskou, která má něco kovovýho v podprsence . Se tam normálně trochu bojim toho, že mě tam kvůli nějaký hovadině nepustěj. Podobně to bylo i teď v Dánsku. No takhle, máme celkem tři batohy. Dva necháme v autobuse, a do toho jednoho si přerovnáme věci, který budeme nezbytně potřebovat - vlajky, šálu, paruku, foťáky, powerbanky, pití. Rifle, který jsem si vzal na převlečení, jsem s velkou radostí ani nevyndaval, protože bylo dostatečný teplo pro to, abych celý den vydržel ve sportovních pohodlných teplákách. Mezitím jsme si vyměnili alespoň ponožky, protože jinak by jsme v buse padli . Selfie-tyč radši neberu. A když člověk ještě připočítá to, že si v Kodani nebo pak ve fanzóně u haly něco koupíme, budem prostě do tý haly muset jít s několika taškama, chtě nechtě. Takže co si bereme do města? Malý taštičky s doklady, a jeden batoh.
. Se tam normálně trochu bojim toho, že mě tam kvůli nějaký hovadině nepustěj. Podobně to bylo i teď v Dánsku. No takhle, máme celkem tři batohy. Dva necháme v autobuse, a do toho jednoho si přerovnáme věci, který budeme nezbytně potřebovat - vlajky, šálu, paruku, foťáky, powerbanky, pití. Rifle, který jsem si vzal na převlečení, jsem s velkou radostí ani nevyndaval, protože bylo dostatečný teplo pro to, abych celý den vydržel ve sportovních pohodlných teplákách. Mezitím jsme si vyměnili alespoň ponožky, protože jinak by jsme v buse padli . Selfie-tyč radši neberu. A když člověk ještě připočítá to, že si v Kodani nebo pak ve fanzóně u haly něco koupíme, budem prostě do tý haly muset jít s několika taškama, chtě nechtě. Takže co si bereme do města? Malý taštičky s doklady, a jeden batoh.Po desáté hodině přejíždíme k nedaleké Royal Areně, cesta zabere zhruba 10 minut. Projíždíme Kodaní, a krásná aréna se nám začíná objevovat na pravé straně, teď půjde o to, jestli u ní vůbec zaparkujeme, protože se dá samozřejmě očekávat nával. Nedaří se, poblíž arény se otáčíme a dostáváme informaci o tom, že je možné zaparkovat poblíž nákupního centra Field´s, které je na dohled od arény. Vedle se do výšky tyčí hotel Cabinn Metro zbarvený do červena a je to dobrý orientační bod. Na parkoviště přijíždějí další autobusy převážně s českými fanoušky. A už se fandí. Češi...Češi... Je super vidět tolik správných fanoušků pohromadě.
Je super vidět tolik správných fanoušků pohromadě.
VIDEO
Nastává čas na to se oddělit od skupinky s průvodkyní a užít si město po svém. Nejprve se ještě s ostatními jdeme podívat do již zmiňovaného nákupního centra Field´s a třeba i něco pojíst, než vyrazíme do ulic hlavního a zároveň největšího města Dánska. Na každém rohu potkáváme fanoušky a usazujeme se na jídlo ve fastfoodu. Dáváme si "falafel menu", hranolky a maso v housce. Chutné jídlo, kecáme tu s několika českými fanoušky a po půl hodince vyrážíme na zastávku metra vedle arény. Líbí se nám zábrany, které zněmožňují pád do kolejiště. Když přijede souprava (zde jezdí metro bez řidiče), tak se otevřou nejprve její dveře a až potom dveře zábrany. Velice dobře promyšlené. Koukáme skrz mobil na plánek metra a získáváme orientaci ohledně několika městských linek. Mají tu čtyři trasy metra, takže nic složitého, rozdělení podle barev, vyznačená přestupní místa. Tím netvrdím, že dneska nějakou zastávku nepopleteme . Metro zde jezdí i nad zemí. Lístky si nikde nepípáme (ani nevíme jestli se vůbec někde pípá ), jen žijeme s vědomím, že kdyby přišel revizor, prostě ukážeme, že máme koupené celodenní.
. Metro zde jezdí i nad zemí. Lístky si nikde nepípáme (ani nevíme jestli se vůbec někde pípá ), jen žijeme s vědomím, že kdyby přišel revizor, prostě ukážeme, že máme koupené celodenní.
Jako první volíme Kongens Nytorv, což je hezké veliké náměstí, vedle kterého se nachází asi vůbec nejnavštěvovanější místo Kodaně, zdejší oblíbená turistická atrakce, někde jsem četl přirovnání k českému Staromáku. Nyhavn, staré ikonické přístaviště, kde budovy okolo vody nejsou originály, ale jsou postavené dle původních plánů. A nebyla by to pravá návštěva Kodaně, kdybychom se právě na Nyhavn nepodívali. Z kaváren a cukráren, kterých tu mají mraky, se ozývá příjemná hudba, proudí zde davy turistů, na začátku nelze přehlédnout velikou kotvu, která zde na první pohled slouží jako památník, s ohledem na květinky pod ní. A za ní nalevo, napravo krásné baráčky, na vodě lodičky, z nichž některé vozí turisty. A všude Češi , všude kam se podíváš. Neuvěřitelně fotogenické místo, a povezeme si odsud krásné, a barevné vzpomínky. A po zjištění toho, že zde přes dvacet let žil známý pohádkář Hans Christian Andersen, se asi dá pochopit, že ty pohádky psal, když sám v jedné žil. Samozřejmě je to myšleno s trochou nadsázky, ale co je jasné - pokud přijedete do Kodaně, koukněte na Nyhavn!
, všude kam se podíváš. Neuvěřitelně fotogenické místo, a povezeme si odsud krásné, a barevné vzpomínky. A po zjištění toho, že zde přes dvacet let žil známý pohádkář Hans Christian Andersen, se asi dá pochopit, že ty pohádky psal, když sám v jedné žil. Samozřejmě je to myšleno s trochou nadsázky, ale co je jasné - pokud přijedete do Kodaně, koukněte na Nyhavn!
VIDEO
Kam vyrazit po Nyhavnu? Zeptáme se Googlu, ne? 
Sice jsem si něco málo nastudoval ještě před odjezdem, kde jsou jaká místa atd, ale mít po ruce mapu či navigaci v telefonu nikdy není od věci, kor když jsme turisté. Ale ještě před nahlédnutím do mapy se nám už z dálky zalíbil most, který jak později zjišťujeme, nese jméno Inderhavnsbroen, a z Nyhavnu vede například ke kulturnímu centru Nordatlantens Brygge. Most je rozdělen pro pěší a cyklisty, a to velmi šikovně, protože kolaři tu mají jasně vyznačené pruhy. Lze odsud dohlédnout na poměrně velikou část Kodaně, voda se díky sluníčku třpytí, hladinu brázdí lodičky a čluny, sem a tam proudí davy turistů. Na druhé straně trávíme chviličku vedle již zmiňovaného kulturního centra, fotíme a teď už opravdu hledíme do map Google, co ještě je kde poblíž hezkého.
Sice jsem si něco málo nastudoval ještě před odjezdem, kde jsou jaká místa atd, ale mít po ruce mapu či navigaci v telefonu nikdy není od věci, kor když jsme turisté. Ale ještě před nahlédnutím do mapy se nám už z dálky zalíbil most, který jak později zjišťujeme, nese jméno Inderhavnsbroen, a z Nyhavnu vede například ke kulturnímu centru Nordatlantens Brygge. Most je rozdělen pro pěší a cyklisty, a to velmi šikovně, protože kolaři tu mají jasně vyznačené pruhy. Lze odsud dohlédnout na poměrně velikou část Kodaně, voda se díky sluníčku třpytí, hladinu brázdí lodičky a čluny, sem a tam proudí davy turistů. Na druhé straně trávíme chviličku vedle již zmiňovaného kulturního centra, fotíme a teď už opravdu hledíme do map Google, co ještě je kde poblíž hezkého.
Malá mořská víla, pohádkový film natočený dle stejnojmenné pohádky Hanse Christiana Andersena, ale také bronzová socha. Zde v Kodani, jen něco málo přes kilometr severně od Nyhavnu. Další pro toto město ikonické místo, kam se hrnou davy turistů z celého světa. A právě tam směřujeme další své kroky. Přecházíme most zpátky na Nyhavn, v podzemním obchůdku se suvenýry nakupujeme památky v podobě pohledů, magnetek a dalších věciček, poté na nejbližším mostě (a vlastně přímo na Nyhavnu jediném) odbočujeme vpravo, a teď půjdeme defacto pořád rovně a sochu víly nelze pak minout. Ve všech ulicích jsou fanoušci, o čem jsem už asi jednou psal, ale opravdu snad není jediná ulice, kde by nebyl alespoň jeden Čech nebo Slovák. A hele, tady jedou fanoušci na tříkolce. "Nazdaaaar", zdravíme je a oni nás. Na nejbližší křižovatce obdivujeme krásnou alej, zeleň, vysázené stromky, potom míjíme např. budovu ukrajinské ambasády. Jen o chviličku později přicházíme k poměrně velké zahradě Amaliehaven, chcete-li Amalie Garden. na jejímž začátku se stáčíme vpravo a ocitáme se rázem u vody. Tak, a teď hezky po břehu. Kotví tu lodičky, jachty, moře je krásně modré, až se tomu docela divíme. Na druhém břehu moderním vzhledem vyniká královská opera, dánská národní. Kousek dál uprostřed zahrady Amalie šumí nádherná vysoká fontána nesoucí jméno Fontanna Amaliahaven a mnozí na ní mohou oči nechat. V jejím pozadí vidíme Frederikův kostel, přesně naproti přes vodu je opera, stačí se otočit zády.
U kostela jdeme vpravo a na další křižovatce se dostáváme do parku Churchillparken. Upravený parčík se spoustou zeleně a stromů podél vody, s dánskými vlaječkami, nebo také s úžasným výhledem na anglikánský kostel, který se odráží ve vodě a je lahůdkou pro fotografování. Na vodě spokojeně plují kachničky či labutě, sluníčko dál příjemně pálí, teplota ukazuje 17 stupňů. Cesta k malé mořské víle odsud vede právě kolem onoho anglikánského kostela, který budí dojem už svým vzhledem. Vcházíme dovnitř a také dobrovolně přispíváme do místní kasičky drobnými dánskými korunami, které jsou netypicky uprostřed "provrtané".
Hned vedle kostela je zajímavá fontána Gefion Fountain, naproti přes vodu velká bývalá vojenská pevnost Kastellet. Ta se ale naším cílem vzhledem k času nestává. Pokračujeme dále směrem k mořské víle po hezké stezce, mezi námi projíždějí cyklisté, a přicházíme do hezkého parčíku nesoucí název Langelinie, kde dáváme krátkou zdravotní pauzičku. Zdraví nás mnoho českých fanoušků, a atmosféra před zápasem sílí, a to jsme pořád uprostřed Kodaně . Odsud je to k soše víly už jen pár stovek metrů po úzkém břehu. Vyfotit se sochou se chce snad každý, kdo sem přichází. Ještě aby ne, je to krásná památka. Trošku tam bojujeme se skupinkou asijských turistů, kteří doslova vílu obsadili a nikoho k ní dlouho nepustili. 150 fotek, šikmo, nastojato, naležato - masakr. "Tady to bude na půl hodiny", ulevujeme si. Ale přeci jen se nám daří se mezi ně nějak nacpat a udělat pár fotek. Když se ovšem přítelkyně chce dostat od sochy zpět přes kameny, kde stačí málo, aby člověk sklouzl do vody, milí lidé z Asie se neráčili uhnout, přičemž moc dobře věděli, že tam prostě vadí. "Uhni!" "Sorry!". Ani čeština , ani angličtina nestačila a japonsky neumíme. Stáli dál. To byl vážení krásný bodyček, který Jarunka spáchala na jednu neuhnuvší paní. Prostě do ní vrazila, co taky s nima, když sami neuhli? Milá dáma lehce ulehla na zem . "Oni jsou fakt dementi", slyšíme od jednoho českého fanouška. "Než si udělaj fotku, strávěj u toho půl hodiny". Div nás při tom focení nepraštili těma svýma selfie tyčema. "Udělaj 100 fotek a 99 z toho je beztak rozmazanejch", ulevuji si.
. Odsud je to k soše víly už jen pár stovek metrů po úzkém břehu. Vyfotit se sochou se chce snad každý, kdo sem přichází. Ještě aby ne, je to krásná památka. Trošku tam bojujeme se skupinkou asijských turistů, kteří doslova vílu obsadili a nikoho k ní dlouho nepustili. 150 fotek, šikmo, nastojato, naležato - masakr. "Tady to bude na půl hodiny", ulevujeme si. Ale přeci jen se nám daří se mezi ně nějak nacpat a udělat pár fotek. Když se ovšem přítelkyně chce dostat od sochy zpět přes kameny, kde stačí málo, aby člověk sklouzl do vody, milí lidé z Asie se neráčili uhnout, přičemž moc dobře věděli, že tam prostě vadí. "Uhni!" "Sorry!". Ani čeština , ani angličtina nestačila a japonsky neumíme. Stáli dál. To byl vážení krásný bodyček, který Jarunka spáchala na jednu neuhnuvší paní. Prostě do ní vrazila, co taky s nima, když sami neuhli? Milá dáma lehce ulehla na zem . "Oni jsou fakt dementi", slyšíme od jednoho českého fanouška. "Než si udělaj fotku, strávěj u toho půl hodiny". Div nás při tom focení nepraštili těma svýma selfie tyčema. "Udělaj 100 fotek a 99 z toho je beztak rozmazanejch", ulevuji si.
Tak, máme tři hodinky a chceme se ještě zajet podívat na pláž, respektive park, ze kterého je vidět na most, který vede do Švédska. Amager Strandpark, takto je to značené na mapě. Metrem musíme dojet na zastávku Amager Strand. Od víly jdeme pěšky, až na náměstí Kongens Nytorv, odkud pojedeme. Po třech zastávkách si uvědomujeme, že jedeme na druhou stranu, než kam potřebujeme . Na zastávce Frederiksberg proto vystupujeme a přemýšlíme, co jsme udělali špatně. Zkrátka opačná konečná stanice, stane se. Příští souprava už opravdu pojede tam, kam potřebujeme, konečná zastávka je kodaňské letiště, Lufthaven. Je docela zábava koukat vpředu ven ze soupravy, když zde metro jezdí bez řidiče.
. Na zastávce Frederiksberg proto vystupujeme a přemýšlíme, co jsme udělali špatně. Zkrátka opačná konečná stanice, stane se. Příští souprava už opravdu pojede tam, kam potřebujeme, konečná zastávka je kodaňské letiště, Lufthaven. Je docela zábava koukat vpředu ven ze soupravy, když zde metro jezdí bez řidiče.
Na Amager Strand vystupujeme. Odsud je to k vyhlídce na most tak 15 minut pěšky. Je zajímavé, jakou podobu zde Kodaň má, protože to tu vypadá jako v hezké vesničce, velké pozemky, upravené baráčky, a to ticho...jen zpívají ptáčkové, a ani trochu není znát, že se nacházíme blízko u moře. Po chvilce přecházíme silnici, která už vede podél moře, v dálce vidíme spoustu větrných elektráren, a kolem nás je nemálo zeleně, ale také písek, kde třeba někteří hrají plážový volejbal. Most přes Öresund neboli Öresundský most spojující Kodaň a švédské město Malmö se začíná v dáli ukazovat. Upravená cesta podél silnice nás přivádí ke křižovatce s mostkem, přes který se dostaneme do parku. Ale dole pod ním se nám zalíbila stezka, na kterou když sejdeme, půjdeme tomu "našemu" velkému mostu defacto naproti. Nalevo od nás je malinká plážička, vpravo borci hrají na trávě zorbing fotbal. O kousek dál mě zastavuje pán černé pleti, kouká na "hokejový úbor" a ptá se, co jsme zač. Anglicky říkám, že se tu hraje světový hokejový šampionát a že jsme fanoušci z Čech. Podle toho jak mluvil, zřejmě nevěděl, co vůbec hokej je, ale docela jsme se u toho zasmáli.
Když přijdeme k břehu moře, tak máme možnost sledovat nízko letadla mířící na nedaleké letiště. Na promenádě podél pláže se opět stáváme atrakcí pro místní obyvatele, či další turisty. "Czech ice hockey"? ptá se jeden usměvavý pán. Pokyvujeme a skandujeme Češi, Češi . Na most přes Öresund je krásně vidět, a lze dohlédnout do Švédska.
. Na most přes Öresund je krásně vidět, a lze dohlédnout do Švédska.
Pátá hodina odpolední. Čas začátku zápasu Česko - Slovensko v Royal Areně se kvapem blíží. Nastal čas na to pomaličku se přesunout k aréně a podívat se ještě do fanzóny. Odcházíme proto na metro, kterým dojedeme na zastávku Orestad, u které se Royal Arena nachází. A bude třeba přestoupit, protože je na jiné trase, než po které se vracíme s Amager Strandu. Dojíždíme na zastávku Christianshavn, kde je první možnost přestoupit. A potom to v metru pěkně společně s dalšími českými fanoušky rozbalujeme, zpívá se třeba Vysoký jalovec . Atmosféra před zápasem sílí. Když vystupujeme, s fanoušky, kteří stojí u zastávky si plácneme a odcházíme k aréně, která už z dálky budí dojem svým neobvyklým zevnějškem. Přecházíme most nad dálnicí a míříme do velké fanzóny, která je umístěná hned vedle arény. U vstupu jsme podrobeni kontrole, jestli nevnášíme nevhodné věci, a pak už to vidíme. Všude kolem nás fanoušci v různých dresech, fandí se tu, skanduje, parádní hokejová atmosféra s nádechem stále více se blížícího česko-slovenského zápasu. Poté přichází čas na to si namalovat obličeje do českých barev.
. Atmosféra před zápasem sílí. Když vystupujeme, s fanoušky, kteří stojí u zastávky si plácneme a odcházíme k aréně, která už z dálky budí dojem svým neobvyklým zevnějškem. Přecházíme most nad dálnicí a míříme do velké fanzóny, která je umístěná hned vedle arény. U vstupu jsme podrobeni kontrole, jestli nevnášíme nevhodné věci, a pak už to vidíme. Všude kolem nás fanoušci v různých dresech, fandí se tu, skanduje, parádní hokejová atmosféra s nádechem stále více se blížícího česko-slovenského zápasu. Poté přichází čas na to si namalovat obličeje do českých barev.
"Kdo neskáče, není Čech!", ozývá se ze schodů vedoucích ke vstupu do arény a s radostí se přidáváme. Pro jistotu ještě pak koukáme na vstupenky, zda máme vstup A, a jdeme vyčkat frontu na schodech. Kontroly po vstupu probíhaly v absolutní pohodě, jelikož tu nemají rentgeny, pouze jen šacují a koukají do batohů, nic více. Takže pohoda, obavy spojené se zkušenostmi z naší O2 areny v Praze se tak nenaplnily. S těma všema taškama bych se vsadil, že do O2 areny by nás nepustili ...
...Super, pípáme si lístek a konečně jsme tady, v dánské Royal areně plně připraveni podporovat české hokejisty. Okukujeme prostředí, výběr jídla a pití, ale hlavně, koukáme, kde je náš sektor 111, respektive vstup do něj. Ihned získáváme orientaci a nemůžeme ho tak minout. Kontrola vstupenky u vstupu do sektoru? Kdeže! Takže i kdybych měl lístek do horního patra a šel nakonec sem, nikdo by si toho nevšim, akorát bych nemoh nikomu zasednout sedačku no . Vnitřek Royal areny je rovněž krásný, moderní, a hlavně to vypadá, že dnes bude vyprodáno. Místa u sedaček je spousta. Ještě před zahájením zápasu se pekelně fandí. Husí kůže nabíhá v okamžiku, kdy jedna strana skanduje "Česko!" a druhá "Slovensko!". Když na led vstupují hokejisté, hala doslova bouří. A fandí se po celý zápas, který nakonec přinesl velmi dramatický průběh, který vyzněl lépe pro naše hokejisty. Záměrně to takhle zkracuju, protože fakt nejde příliš popsat okamžik, kdy Martin Nečas vyrovnal na 2:2, necelých deset vteřin před koncem třetí třetiny. Nejde popsat? Ale tak zkusím to ... Máme stav 2:1, naši odvolali brankáře, dvacet vteřin do konce a Slováci dobře brání střední pásmo. Někteří fanoušci Slovenska už pomalu začínají odcházet, v tom nabere rychlost Martin Nečas. "Tohle je poslední šance kurva!", hulákáme. "Pojď, střílej!". Nenápadná střela, ale ... GOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOLLLLLLL !!!!! Neuvěřitelný výbuch emocí, skáčeme, řveme, objímáme se. Tohle se musí zažít, popisovat to formou blogu fakt lidi nejde. Je vyrovnáno! Jdeme do prodloužení. Jaškin dal na 3:2 a Royal arena čelila dalšímu fanouškovskému zemětřesení .
. Vnitřek Royal areny je rovněž krásný, moderní, a hlavně to vypadá, že dnes bude vyprodáno. Místa u sedaček je spousta. Ještě před zahájením zápasu se pekelně fandí. Husí kůže nabíhá v okamžiku, kdy jedna strana skanduje "Česko!" a druhá "Slovensko!". Když na led vstupují hokejisté, hala doslova bouří. A fandí se po celý zápas, který nakonec přinesl velmi dramatický průběh, který vyzněl lépe pro naše hokejisty. Záměrně to takhle zkracuju, protože fakt nejde příliš popsat okamžik, kdy Martin Nečas vyrovnal na 2:2, necelých deset vteřin před koncem třetí třetiny. Nejde popsat? Ale tak zkusím to ... Máme stav 2:1, naši odvolali brankáře, dvacet vteřin do konce a Slováci dobře brání střední pásmo. Někteří fanoušci Slovenska už pomalu začínají odcházet, v tom nabere rychlost Martin Nečas. "Tohle je poslední šance kurva!", hulákáme. "Pojď, střílej!". Nenápadná střela, ale ... GOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOLLLLLLL !!!!! Neuvěřitelný výbuch emocí, skáčeme, řveme, objímáme se. Tohle se musí zažít, popisovat to formou blogu fakt lidi nejde. Je vyrovnáno! Jdeme do prodloužení. Jaškin dal na 3:2 a Royal arena čelila dalšímu fanouškovskému zemětřesení .
Přátelé, blížím se ke konci tohoto dánského vyprávění, tak co ještě napsat závěrem? Nemůžu si pomoci, ale musím napsat to, že je snad až škoda, že ten zápas se Slovenskem nebyl finálový, protože (a teď narážím na slova komentátora Roberta Záruby po gólu Martina Nečase na 2:2) ta hala by se asi fakt zřítila. Atmosféra byla naprosto vynikající, z obou stran, jak z české, tak ze slovenské, a i to opět ukázalo, že sport, v tomto případě hokej, prostě spojuje. Není nad to si se soupeřem (fanouškem) podat ruku, poplácat, i přesto, že zrovna váš tým prohrává. A co je krásnější, než si přijít pořádně zafandit, projevit soupeři respekt, a v klidu bez bitek pak odejít?
Cestovní kancelář Czech Sport Travel nám výbornou organizací a přístupem připravila zájezd plný zážitků, nezapomenutelných chvil, jejichž třešničkou na dortu bylo hokejové vítězství nad Slovenskem, a o to lépe se na tento "dánský hokejový víkend" bude vzpomínat. Cesta do Kodaně i zpět luxusním autobusem proběhla bez sebemenších problémů, počasí přispělo hřejivým sluníčkem a modrou oblohou, město Kodaň nám ukázalo svou neobyčejnou krásu a čistotu. Dějiště Mistrovství světa, Royal Arena, je nádhernou multifunkční halou, ve které se odehraje finálový zápas tohoto hokejového šampionátu, který se v Dánsku hraje vůbec poprvé v historii.
Článek jsem vydal v předvečer čtvrtfinálového utkání s USA. Takže se ptám - bude letošní finále s českou účastí? Fanděme našim klukům, přejme jim to, a vždy žijme ve víře v úspěch až do konce! A pokud to nevyjde? Povede se to jindy! Češi do toho!!!
SOUHRNNÉ VIDEO
__________________________________________________________________
Fotící a natáčecí technika - mobil Honor 8, foťák Canon PowerShot SX510 HS
Žádné komentáře:
Okomentovat