Pojedeme do Maďarska, nebo nepojedeme? Po absolvování formulového víkendu ve Španělsku se nám s tátou tato otázka neustále vkrádala do mysli. "Já se v práci zeptám na možnost dovolený a uvidíme", říkal jsem. Už to vypadalo, že díky velké obsazenosti tu dovču nedostanu, ale nakonec se poštěstilo. Jeden večer jsme s rodinou seděli, popíjeli, řeč přišla i na formuli 1. "No, já nakonec tu dovolenou dostal!". Táta: "No tak jedem? Jdu volat Karlovi!" Karel je jeden z fanoušků, se kterým jsme se seznámili během pobytu ve Španělsku. No, a dopadlo to tak, že do toho Maďarska fakt pojedem. Veškeré záležitosti se zájezdem se během několika týdnů vyřešily, navíc jsme měli několikaprocentní slevu, jelikož jedeme s Monatourem už potřetí. Stejně jako ve Španělsku bude v programu prohlídka boxů. Na hotelu budou k využití termální lázně a mnoho dalšího.
Okruh Hungaroring
Nachází se u města Mogyoród východně od Budapešťi. Výstavba okruhu začala 1. října 1985 a již 24. března 1986 se zde jel první závod, který vyhrál Nélson Piquet s Williamsem. Rekord v počtu vítězství zde drží Michael Schumacher, který zde dokázal vyhrál čtyřikrát, z toho třikrát s Ferrari.
Po zrušení VC Rakouska se jedná o nejdostupnější závod F1 pro české či slovenské fanoušky (z pohledu vzdálenosti i ceny). Z přírodních tribun je velmi dobrý přehled o dění na většině trati. Úzká trať plná zatáček znesnadňuje předjíždění a nedopřává jezdci oddech. Povrch trati bývá často pokrýt jemnou vrstvou písku, což zvyšuje riziko vyjetí z optimální stopy. Závod se jezdí v horku, což jej v kombinaci s největší časovou délkou činí mimořádně fyzicky náročným. 4,381 km dlouhý okruh patří k nejkratším v celém seriálu, závod bývá v posledních letech vypsán na 70 kol, přičemž jezdci ujedou vzdálenost cca 306 km.
Odjezd z Kolína byl naplánován ve čtvrtek už v 6:30 ráno. Po páté hodině jsme vstali, sbalili poslední věci a vyrazili na kolínské autobusové nádraží čekat na autobus. Nikdo tam ještě nebyl, a začalo to vypadat, že z Kolína pojedeme jen my. Po chvilce začal k nádraží odbočovat minibus Monatouru, a my se začali hrozně smát a myslet si, že o tenhle zájezd nebyl takový zájem a že pojedeme zmíněným minibusem :-). Pak ale vylez řidič a s úsměvem nás bezpečně ujistil: "Nebojte, přijede větší!":-). Minibusem jen svážel lidi z okolních obcí. Po několika málo minutách už konečně přijel největší autobus z Monatourovské čtyřčlenné rodiny, který má jméno Kulihrášek a pojme až 59 lidí :-). Kulihrášek proto, že byl jeden z prvních autobusů Monatouru, který dostal zelenou barvu. Jinak když jsme u toho, další autobusy nesou jména Fešanda, Seňorita a Princezna. S poslední jmenovanou jsme byli loni v září na Monze a letos v květnu v Barceloně.
Náš průvodce, pan Šaman, se na nás už z autobusu smál, protože nás zná z předchozích dvou zájezdů :-). Všechny si nás zapsal, určil místa v autobuse... Pár minut po půl sedmé bylo vše připraveno pro odjezd. Kulihrášek se rozjel a my začali poctivě mávat mamce. "Tak, a jsme v tom zase!", smáli jsme se. Autobus nabral směr Havlíčkův Brod, Jihlava, Brno, přičemž v těchto městech nastupovali ostatní účastníci zájezdu. Cestou jsme si předběžně řekli, co a jak ohledně zájezdu, jak bude vše probíhat. Již tradičně proběhlo přivítání panákem jablečného Božkova :-).
Cestou jsme udělali jednu zdravotní zastávku v motorestu poblíž slovenských hranic. Naše cesta pokračovala přes Bratislavu, o které nám pan Šaman řekl pár slov.. Kolem 11 hodiny jsme již byli na území Maďarska a byl nejvyšší čas na to vybrat peníze za vstupenky na F1 a další poplatky, např. na ochutnávku vín, která nás bude čekat v sobotu večer. Kolem 13 hodiny už náš autobus byl na předměstí Budapešti a pan Šaman nám začal stručně říkat informace o tomto městě. Spoustu času jsme sice strávili v dopravní zácpě, ale zase byl čas na to prohlédnout si z mostu SNP okolí řeky Dunaj. Poté zbyl čas na to udělat si zhruba hodinovou zastávku a trošku se projít po několika málo památkách a dát si pořádnou zmrzlinu nebo pivko, protože bylo opravdu teplo :-).
Před šestnáctou hodinou byla v plánu prohlídka boxů na okruhu Hungaroring, který se nachází cca 18 km od hlavního města Maďarska. Pan Malík, řidič našeho autobusu, nás ještě povozil po městě, a pak už byl čas na to podívat se na okruh. V 15 hodin jsme odjeli z města. Za hodinku už nás navigovaly cedule s velkými nápisy Hungaroring. Chvíli trvalo, než se nám ve velké tlačenici podařilo zaparkovat, ale podařilo se a mohli jsme tak vyrazit podívat se do pitlane.
Do boxů se hrnuly davy lidí, ale vcelku se to dalo, prošlo se hlavní bránou u cílové rovinky a potom nás dav hrnul do boxů. Oproti Španělsku se šlo z druhé strany, takže ty nejlepší týmy jsme viděli jako první. Bylo třeba projít téměř celou cílovou rovinkou, startovním roštem, na jehož konci je vjezd do boxů. Platilo tam pravidlo, čím větší tým, tím více lidí. Občas nám ty lidi lezli na nervy, protože stáli před garážema v první řadě a koukali do blba. Postupem času už jsme si s nikým nebrali servítky a prostě ho odstrčili, člověk z toho chtěl taky něco míst a ne jen koukat na stojící lidi před sebou. Občas nás stálo dost sil dostat se do první lajny a mít klid na focení, ale čím dál jsme byli, tím to bylo uvolněnější. Byla možnost nahlédnout na boxovou zídku, kde tým sleduje závod, komunikuje s jezdci, sleduje pořadí, počasí atd, což bylo velmi zajímavé a trochu jsem se divil, že se tam ve všech těch tlačítkách vyznaj :-). Žádného jezdce jsme neměli možnost vidět, schovávali se :-). V Maďarsku to funguje trošku jinak než ve Španělsku. Zhruba po hodině a půl jsme už byli na konci boxů a cesta ven k autobusu vedla přes první zatáčku okruhu, což bylo také velmi zajímavé, protože v jednu chvíli stojíte v místech, kde efjedničky lítaj třístovkovou rychlostí :-). Čas nám vycházel parádně, okoukli jsme ještě pár stánků se suvenýry, tričky atd. a vyrazili k autobusu.
Navečer jsme dorazili do lázeňského města Eger nácházejícího se zhruba 130 km od okruhu. Naším ubytováním byl hotel Flora, v jehož bezprostřední blízkosti jsou k využití termální lázně, sauny, masáže a mnoho dalšího. Na recepci jsme obdrželi klíče od pokoje. Byl to klasický dvoulůžkový pokoj s balkonem a dobrým sociálním zařízením. Poté se šlo na večeři. Jídelna v hotelu byla poměrně veliká a na výběr bylo spoustu jídel, salátů, zákusků atd.
Když nám trochu vytrávilo, rozhodli jsme se vyzkoušet místní termální lázně. Na hotelu byly k dispozici župany, takže naše vlastní vůbec nebylo potřeba. Bazénový komplex u hotelu byl poměrně velký, k využití tam bylo hned několik bazénů o různých hloubkách a teplotách. Nejteplejší měl okolo 40°C, nejhlubší měl 2 metry a teplotu 20°C. Dobré bylo, že ten večer (už bylo kolem 22 hodiny) tam skoro nikdo nebyl, takže tam byl klid a my měli téměř vše pro sebe. Zvenku se dalo prolézt do vnitřních bazénů, kde byly různé masážní proudy, protiproudy, výřivky atd. V půl jedenáctý jsme museli pryč, zavírali :-).
U recepce jsme ještě potom kecali a ochutnali nějaké to pivo. Bylo to sice za dost vysokou cenu, ale žízní nikdo umřít nechtěl. No, pár jich do nás napadalo a v jednu hodinu ráno už byl čas na to jít se vyspat na pátek, protože nás čekal odjezd na okruh, kde budou k vidění volné tréninky vozů F1. My si dali za cíl najít si dobré místo na tribunách (přírodních), kde se pokusíme být v neděli na závod.
V pátek ráno jsme s tátou brzo vstali a šli se projít kolem hotelu. U termálů stály stánky s občerstvením, v tu dobu zavřené, z jednoho vycházela jedna maďarka a pozdravila nás. Já se otočil s tim, co že to bylo za slovo, že to znělo jako Brekeke (vzpomínka na jednu příhodu u nás na vesnici). Od tý doby jsme si z toho dělali neskutečnou srandu a nakazali tím i několik lidí ze zájezdu :-). Když nás někdo zdravil, my opětovali "Brekeke!" Prošli jsme to téměř celé dokola, a šli na snídani. Bylo potřeba se pořádně nadlábnout, protože pak budeme jíst až večer. Jídlo bylo víc než vynikající. Po snídani byla v plánu koupačka v lázních :-)
Další takovou příhodou bylo, že téměř všude u východů z hotelu stála jakási ostraha a každýho kontrolovala, jestli je opravdu z našeho hotelu. V průchodu do termálů jsme narazili na jednu takovou nepříjemnou ženskou, a ta se na nás koukala, jako by jsme z toho hotelu nebyli. Maďarsky nebylo rozumět ani slovo a tak se každý snažil rukama nohama domluvit. Furt na nás mlela něco jako "orsák orsák". "Nerouzumim! Republica Čeka, Češi! "Karel to zabil tim, že česky řek "Efjedna Turist" a ženská nakonec rezignovala, mávla rukou, ať jdem. Anglicky moc Maďaři neuměj, takže to občas bylo těžký si někde o něco říct :-). Nějakou chvíli jsme se rochnili v bazénech, celé si to tam v klidu prošli.
Dole u recepce jsme pak s tátou dali pívo a koukali na první trénink F1 na Hungaroringu v telce. V poledne byl naplánován odjezd na okruh sledovat druhý trénink. Jela zhruba polovina autobusu, ostatní naložili s časem jinak. Již při příchodu k okruhu byly slyšet burácející motorů a jezdci vyráželi do prvních kol. Naším místem se stala přírodní tribuna nedaleko poslední zatáčky u cílové rovinky. Bylo tam poměrně narváno, ale nakonec jsme si našli celkem pěkné místečko s dobrým výhledem na trať. Takové, že byla krásně vidět poslední zatáčka, část cílové rovinky, boxy a další vzdálenější části trati, takže pořád byl člověk tak nějak v obraze, navíc když kousek od nás byla velkoplošná obrazovka. Vozy byly nádherně vidět, opět jsme tak viděli Alonsa a spol. v akci :-). No ale pořád to nebylo ono, protože to hlavní mělo přijít až v neděli, protože to se pojede FORMULA 1 ENI MAGYAR NAGYDÍJ :-).
Před šestou jsme dojeli na hotel a řekli si, že bude potřeba nakoupit zejména na neděli nějaké to pití, protože to budeme celý den na okruhu a bude do nás prát sluníčko při teplotě cca 40°C. Nedaleko byl obchod COOP, skoro jak u nás, taková maďarská jednota :-). Pivo, voda, nic jinýho nás v tu chvíli nezajímalo, protože venku bylo fakt na padnutí. "Tohle by nám mohlo snad do neděle vydržet ne?", řekli jsme si po velkém nákupu. Po večeři na hotelu byl čas na to jít se rochnit do lázní. Večer jsme si pak ve skupince sedli na hotelu na a dali se do řeči. Srandy bylo asi tolik, jako piva, co se za ten večer vypilo, protože všechno, co nám mělo zbýt na neděli, se zkrátka vychlastalo :-). Dohodlo se, že nepojedeme na kvalifikaci, že zůstaneme v Egeru, projdeme si město a budeme šetřit síly na nedělní závod.
Při snídani se udála taková další příhoda. Maďarsky "děkuji" se řekne "kesenen". Já z toho udělal "jeseter", a od té doby jsme tomu pořád smáli :-). Ráno panovalo opět krásné počasí, ideální k tomu někde pocourat. A tak jsme vyrazili. Na protější straně silnice poblíž hotelu přijel na autobusovou zastávku malý minibus, ve kterém byla možnost svézt se po městě. Nestálo to bůhvíjak tolik, a tak nebylo od věci tuto příležitost využít, než abychom bloudili po městě pěšky. Srandovní bylo, že dvě zadní sedačky byly usazené v protisměru jízdy, takže to bylo ideální místo na natáčení. Karel: "Jen doufám, že to do nás nikdo nenapálí!" :-D. Akorát to byl občas nepříjemnej pocit, když kolem nás, nebo za náma jezdili auta :-). Nevíte, kterej blbec se odkud přiřítí a spálí vás :-D. Jízda trvala zhruba hodinu, přičemž nás řidič provezl skrz město. Na okraji města nám zastavil, abychom se prošli po okolí. Bylo tam spoustu vinných sklípků. "Hele, sem určitě pojedeme večer na tu ochutnávku!", tušili jsme :-). Během čtvrthodinky jsme to tam tak nějak prošli a byl čas na to znovu nasednout do vozíku a jet zpátky.
Díky projížďce jsme okoukli, co je v okolí našeho hotelu zajímavého a tak se rozhodlo, že se po příjezdu ještě půjdeme někam projít pěšky. První takovým místem bylo sportovní muzeum. Měli tam dost levné vstupné, když to vezmu v korunách, tak cca 30 Kč :-). Kdy se vám v životě stane, že v rukou držíte olympijskou pochodeň? Sydney, Peking, Atlanta, Nagano atd. Bylo to velmi zajímavé. Národním sportem Maďarů je, alespoň podle toho, co bylo k vidění, vodní pólo. Zjistili jsme, že ta stavba, která nám kazila pohled na město z hotelu, byla nakonec stadionem, kde se hraje vodní pólo, a ne kostel (či něco v tom smyslu), jak jsme se domnívali. K vidění bylo spoustu pohárů, prostě mnoho toho, co nějak souvisí se sportem.
V centru města se to dalo přirovnat k Praze - úzké uličky, spousta obchodů, restaurací atd. Trochu nás udivovalo, že v hodně krámech zavírali už ve 13 hodin. "Prostě to tady maj všechno obráceně!", smáli jsme se :-). Na turistech by měli furt rejžovat a místo toho po obědě zavřou. Nahlédli jsme do místní baziliky, prohlédli si městské hradby, něco málo nakoupili a vrátili se na hotel.
V sobotu večer byla v plánu ochutnávka vín v jednom z mnoha sklípků v Egeru. V půl deváté byl odjezd a samozřejmě nemohla chybět hymna Monatouru a neustále kroužení kolem kruháků :-). Táta: "A je to tady zase" :-D. Tohle nejde popsat slovy, tohle musí každý prožít! Před devátou jsme dojeli ke sklípku. Shodou okolností tam, kam nás dopoledne dovezl již zmíněný minibus. Panovala velmi příjmená atmosféra, každý se dobře bavil. Ochutnali jsme 5 druhů vín :-), a také si pár flašek domů nakoupili. Před jedenáctou naše ochutnávka skončila a my jeli zpět k hotelu. To, co se dělo cestou zpátky v autobuse, nejde popsat :-D. Neskutečná sranda, hymna Monatouru, kruháky, brekeke, jeseter atd. :-DD. Pan Šaman nám dokonce zpíval chvíli naživo :-).
Na hotelu jsme dole u recepce ještě pak "udělali" ve čtyřech další tři flašky různých vín. A byla oět sranda, a nejen proto, že jsme ty vína neměli jak otevřít, protože nikdo neměl vývrtku. Táta se proto šel zeptat na recepci, ale tam taky neměli a chlap z recepce podal tátovi monočlánek, že si to víno máme otevřít pomocí něho :-D. My z toho nemohli, táta se sebral, došel ven, utrh ze stromu větev a zkoušel dolovat špunt ze flašky větvičkou :-D. Dopadlo to tak, že špunt povyskočil a táta měl tričko skoro celý od vína :-D... Zhruba v půl třetí ráno se šlo spát. A teď v 6 vstávat :-D. Docela se vstávalo dobře, hlavy nás nebolely (kvalitní víno), sbalili jsme věci, odnesli je do autobusu a poté šli na rychlou snídani, protože už v 7:30 byl naplánován odjezd na Hungaroring.
V době našeho příezdu zrovna probíhal závod série GP3, už z autobusu byl slyšet rachot motorů :-). Bylo tam už celkem plno, já osobně už moc nevěřil v to, že budeme mít místo jako v pátek na trénink. Taky že ne, bylo zkrátka narváno a tak nám nezbylo nic jiného, než vyšlapat kopec nad tribuny a sledovat závod ze vzdálenějšího místa. Nebylo to tak strašný, protože ostatní byli nasáčkovaní dole a my tam kolem sebe měli klid. Závodní víkend probíhal na chlup stejně jako ve Španělsku. Závod GP3, GP2, Porsche a poté vrchol v podobě závodu F1. Bylo úmorné vedro, ale dva deštníky alespoň trochu pomáhali, a sem tam vychlazené maďarské pivo z nedalekého stánku. Výhled na trať byl poměrně dobrý, přímo naproti nám byla druhá nejdelší rovinka na okruhu, takže když tam piloti přijížděli, byl nádherně vidět vjezd na rovinku a také výjezd, bylo dost času udělat si přehled, kde kdo je (zejména pak při závodě F1, protože nikdo z nás není bůhvíjaký znalec nižších formulových sérií či Porsche SuperCup).
Ve 12:45 bylo na programu představení pilotů F1, které po trati vezl kamion (podobně jako v Monze). Opět tak byla možnost pohlédnout na všech 22 pilotů pohromadě, i když jsme to měli daleko (ještě že kamera umí přiblížit :-D). Napětí stoupalo, ve 13:30 se otevřela pitlane a jezdci vyráželi do tzv. warm up kol, přičemž probíhali poslední úpravy na vozech, zahřívání motoru, pneumatik atd. Každý několikrát objel okruh a po pár minutách postavil svůj monopost na startovní rošt. Ve dvě hodiny se opět motory monopostů rozezvučely a všichni vyrazili do zaváděcího kola.
Poslední zahřívání gum před startem, ladění a mohlo se jít na to. Za několik okamžiků zhasla červená světla a Velká cena Maďarska byla odstartována! V pvním kole se toho událo poměrně dost, několik kolizí i změny pořadí. My netrpělivě čekali, jak si povedou zejména jezdci Ferrari, ale oba naneštěstí začali hned od začátku ztrácet, takže panovalo mírné zklamání. Závod se po celou dobu vyvíjel velmi zajímavě, výhru nakonec bral Lewis Hamilton z Mercedesu, což bylo mírné překvapení. Po ceremoniích byl čas na to vyrazit pomalu k autobusu. Cestou jsme si ještě něco málo nakoupili a poté šli diskutovat o závodě s ostatními.
Něco málo po sedmnácté hodině již byl čas na to vyrazit směrem k domovu. Cestovní kancelář Monatour nám opět zprostředkovala nezapomenutelný zájezd plný srandy, a to je další důvod pro to vyrazit s ní na další zájezd, pokud okolnosti dovolí :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat