Potřetí do Španělska na Formuli 1! Pořád je to zážitek! 11.5. - 16.5.2016

Už jsem tam dvakrát byl, a už mě to ani moc upřímně nelákalo a spíše už to chtělo zažít něco nového. Ale jelikož chtěla s Monatourem cestovat do Španělska na Circuit de Catalunya přítelkyně kvůli desetiletému výročí, kdy zde poprvé na trati viděla Michaela Schumachera, rozhodl jsem se, že přece jen do Španělska znovu pojedu. Potřetí za poslední čtyři roky, a jak už zde bylo zmíněno, opět (a můžeme říct že už tradičně) s cestovní kanceláří Monatour, která nám vždy připravila úžasné a mnohdy nezapomenutelné (nejen) formulové chvíle a zážitky.

Odjezd z Kolína byl naplánován na pravé poledne. Ještě před tím nemohlo chybět nějaké to pivečko s již tradičními účastníky tohoto "španělského zájezdu", čistě pro lepší náladu. Krátce před dvanáctou již k nádraží odbočoval zářivě zelený luxusní autobus jménem Princezna, a mě jen blesklo hlavou upřímné: "A je to tady zase!" Ty nekonečné chvíle pohody a srandy, ať už hned v autobuse nebo pak přímo v Lloretu de Mar, kde jsme opět byli ubytováni, či pak na okruhu, byly tak opět před námi. Přesně ve 12 odjíždíme za Formulí 1!

Cesta probíhala v poklidu, autobusem kolovaly flašky různých (v drtivé většině) alkoholických nápojů, ale nikdo nijak zvlášť nepřeháněl. I když možná jeden človíček by se tu našel. Přistoupil v Plzni a již měl něco "vypito", a v autobuse se pak "unavil" ještě více. Neustále pak dokola zpíval dechovku Budvarka-Černý cikán. "Noc je krásná, noc je tichá. Na horách i na dolině. Kdo sem zdáli, tak pospíchá lehkým krokem po dědině? Kdo to byl? Cikán, černý cikán". A takhle pořád dokola, a chvílemi to bylo už celkem otravné, ale to "Kdo to byl?" v celém autobuse zlidovělo a vlastně se tak stalo heslem zájezdu , a pořád jsme se tomu pak smáli.

Do Lloretu náš autobus přifrčel v 10:30, bylo krásných 28 stupňů, nebe téměř bez mráčku. Po chvíli následoval výstup u pláže, protože bylo pro nás naplánováno překvapení, přímo od CK Monatour. Všichni se začali kochat pláží, mořem, sluníčkem, a čerstvým španělským vzdouškem. Nedalo mi to, zul jsem si boty a šel vyzkoušet teplotu zde otevřeného moře. No, teplé zrovna nebylo, navíc byly celkem solidní vlny, a málem mi jedna spláchla boty. Přeci jen ještě nezačala letní sezona, a hlavně, my se sem nepřijeli koupat, protože tím hlavním, co nás během zájezdu čekalo, byla Formule 1.

Následovalo několik instrukcí od našeho delegáta, a poté se přešlo k již zmiňovanému překvapení. Řidiči pro každého účastníka zájezdu připravili nápoj v barvách Monatouru ve stylových hrnečkách. Všichni stáli před autobusem a čekali, až se otevřou zadní dveře, za kterými byly hrnečky připravené. "Teď nepůjdou otevřít dveře a je to v hajzlu", prohlásil jeden z řidičů. Povedlo se, a na schodech čekal na každého jeden hrneček, a nutno říci, že pěkně vymakaný, a navíc se směsí nápojů, které jsme pak hádali. Teď už si nepamatuju, co tam všechno bylo, ale nápoj to nebyl vůbec špatný . Bernieho Power F1 Drink. "Děda, dědův hrneček!" "Měl by jít do důchodu ale už".

No, a přišel čas k tomu vyrazit se ubytovat na hotel. Čtyřhvězdičkový Hotel Metropol se nacházel blizoučko od pláže hned vedle zdejší radnice či nádherné promenády, která je jedním ze symbolů Lloretu. A pak už to probíhalo klasicky, dostáváme klíče od pokoje, jdeme se ubytovat (pokoj č.112), spíše jen vybalit to nejzákladnější, a trošku si odpočinout po té dlouhé cestě. Výhled na moře jsme neměli, nýbrž jen do zdi, ale to nám vůbec nevadilo, protože já osobně na dovolenou nejezdím kvůli hotelu. Vždycky to je tak, že se na hotel chodím jen vyspat, nasnídat a navečeřet. Pod oknem byla cukrárna. "Jakou chceš? Hrábnu tam selfie-tyčí".

Po ubytování jsme se šli projít kolem hotelu, abychom zabili čas, který nás dělil od odjezdu na prohlídku boxů na Circuit de Catalunya. Naše kroky vedly rovnou k moři, na rozpálený plážový písek, který smáčely poměrně vysoké vlny nepříliš teplého moře, ale na ochlazení naprosto ideální. A jelikož bylo teplo, blízko byl stánek se zmrzlinou. No, domluvit se s tamní prodavačkou byl trošku problém, anglicky, česko-španělsky, a byl z toho jeden kornout s dvěma různými kopečky, namísto dvou kornoutů s dvěma kopečky . Ale tak tomu se člověk zasměje a neřeší to. Jdeme dál. O kousek dál nás odchytil týpek z pizzerie, abychom si šli dát Ferrari pizzu . Tak pro ně kšeft dobrej, když odchytěj dva český turisty, navíc nám dali zdarma sangrii.

Čas nám vycházel parádně, pizza vzala za své, a byl čas na to vyrazit zpátky na hotel, převléci se, a přejít k autobusu. "Jedeme ulovit podpis Fernanda Alonsa!". Tento (zde ve Španělsku obzvlášť) obtížný počin byl naším cílem, protože podpis jednoho z nejlepších jezdců by byl opravdovým klenotem. Ale platí to i o všech ostatních, protože to je vzpomínka na celý život a takové chvíle navíc neprožíváte každý den. A pokud jste opravdovými fanoušky formule 1 a máte tu možnost získat některý podpis, musíte do toho jít hlava nehlava. Díky tomu, že nám Monatour zajistil vstupenky spolu se čtvrteční návštěvou boxové uličky, jsme dostali unikátní možnost dostat se do míst, kde jste celé Formuli 1 doslova velmi blízko.

Circuit de Catalunya je od Lloretu vzdálen něco přes 60 km, takže cca hodinku cesty. Při příjezdu to byl celkem zvláštní pocit, protože i když jsem se tam ocitl již potřetí, nepřišlo mi to a bylo to jako v pohádce. Znovu a opět na Formuli 1, přímo na okruhu, pro fanouška jako jsem já jsou tohle fantastické chvíle. A to byl teprve čtvrtek.

Ale teď už jdeme na tu již zmiňovanou prohlídku boxů, protože se přátelé děly věci. Po bezproblémové kontrole na vstupní bráně jsme se přesunuli do míst za hlavní tribunou, do tzv. F1 Village, hromada prodejních stánků, gamezone, atd. Ihned jsme zakoupili program, aby se nám jezdci mohli také kam podepisovat. Do boxů se tvořila poměrně dlouhá fronta, ale prostě to musíte udělat tak, že děláte blbýho (říkáte si "sakra proč tady všichni tak blbě stojej?"), jdete pořád dopředu, až se zastavíte skoro na konci (vlastně začátku) té předlouhé fronty, a pak si jakoby uvědomíte, že je to asi fronta do boxů . Nikdo nám nic neřek, a pokud se někdo snažil, tak měl smůlu, protože španělsky nikdo z nás neuměl. Ostatní od nás z autobusu to okoukali a hned byli vpředu za námi.

V 16:00 se konečně otevřely brány, přes které vedla cesta skrz cílovou rovinkou do boxové uličky. Netrpělivé davy fanoušků toužících po podpisech od jezdců se začaly hrnout, tlačit, mlátit. Lidé zkrátka dělali vše proto, aby tam byli co nejdřív a zabrali si co nejlepší místa. Musíte v sobě najít svého Usaina Bolta a opravdu do těch boxů sprintovat a nezastavovat se, protože jinak vám ty nejlepší místa všichni vyfouknou, hlavně pokud chcete za přední stájí, takže musíte proběhnout celou pitlane. Rozkmitali jsme své nohy, a běželi za svým primárním cílem, garáží McLarenu. Povedlo se, i když jsme se chvílemi museli nahánět, jelikož sprinterské dovednosti má každý jiné. Nacházeli jsme se přímo před garáží McLarenu a defacto v první řadě, takže šance na zisk podpisu Fernanda Alonsa velmi vzrostla. Po chvilce, když se tam nahrnulo více lidí, začalo se vyvolávat Fernandovo jméno, atmosféra byla vynikající a už z toho se dalo cítit, že dvojnásobný mistr světa přijde co nevidět rozdávat podpisy. Když přicházel, lidé vzadu se začali mačkat dopředu, ale v takovém případě se nesmíte dát, nenadávejte, ale prostě se ohánějte lokty. Když někdo vrazí do vás, se vší radostí mu to oplaťte. Získat podpis je tvrdý sport. Fernando za řevu šťastných fanoušků přicházel z levé strany. Jarunka připravila vše, na co by se mohl Fernando podepsat, já byl dokumentarista. Do programu, na vlajku ... "Tyyy vole, je to taaaaaaaaaaam!", to byla upřímná radost. Máme Fernanda podpis! Ostatně se na to můžete podívat v níže přiloženém videu .

Hlavní cíl tak byl splněn, a mohli jsme se tak pokusit ulovit ještě někoho dalšího. Volno bylo u garáží Sauberu, ale později nám bylo řečeno, že už se jezdci podepisovali. Mezitím mi Jarunka odeběhla někam stranou a později přišla s podpisem a fotkou Carlose Sainze. Nestačil jsem se divit. A venku byl také Daniil Kvjat, takže šup za ním. A povedlo se! Na naší vlajce Ferrari byl tak další podpis. O kousek dál, kde už nebylo ani tak plno, protože všichni spíše šli po těch lepších jezdcích, se podepisovali oba jezdci Renaultu. Jak podpis Jolyona Palmera, tak podpis Kevina Magnussena, přibyl na vlajce, v programech, dali nám kartičky. No, a bylo hotovo! Neuvěřitelné výkony, zejména pak od Jarunky (a také jistá dávka štěstí), díky kterým se nám podařilo ulovit celkem 5 podpisů. Tohle se opravdu povedlo, jsou to nezapomenutelné chvíle. Do toho všeho se kocháte tím, že se nacházíte v místech, kde probíhají pitstopy, plus koukáte zblízka do garáží týmů, jak ladí monoposty, trénují mechanici.

Kocháme se procházkou po pitlane, koukáme po garážích, boxových zídkách. Dokonce se nám podařilo ulovit fotku s pracovníkem Williamsu. Nevím, jestli to byl inženýr či kdo, každopádně se k nám choval velmi vstřícně a navíc chválil naše oblečení, jelikož jsme na sobě měli trička na uctění památky Julese Bianchiho, který zemřel na následky nehody z předloňské VC Japonska a jakožto fanoušky nás to docela vzalo. Poté již nastala chvíle na to opustit boxy, užít si "pobyt" na cílové rovince, a následně pomaloučku polehoučku vyrazit k autobusu a odjet do Lloretu. Samozřejmě ještě předtím nemohly chybět nákupy v oficiálních stáncích týmů.

Jelikož během těchto dní, které jsme ve Španělsku trávili, probíhalo v Rusku mistrovství světa v hokeji, jakožto velcí fanoušci a srdcaři jsme tak museli sledovat výsledky našeho týmu a na dálku fandit. Když probíhal zápas, jeden (s Norskem) zrovna v době, kdy jsme v boxech čekali na Alonsa, občas někdo z nás koukl do mobilu, aby zjistil, jak si naše repre vede (upozornění na Livesportu stačilo). Formulový program byl tak doplněn i o hokejové zážitky. Ač odkázaní jen na čísla a výsledky, jsme vše náležitě prožívali a radovali se z každého gólu. Po zápase jsme vždy udělali krátké video.

Následovala vydatná večere na hotelu. Na tohle se člověk vždy těší - švédské stoly, nepřeberné množství dobrého jídla, pití, krásná atmosféra. Po nadlabání byla na programu večerní procházka městem, a hlavním cílem pak byla návštěva nějaké té hospůdky, abychom si mezi sebou tak nějak všichni pokecali. Trochu poprchávalo, ale to nám nemohlo bránit v tom, abychom se společně s panem průvodcem podívali po některých krásných místech tohoto letoviska. My zakotvili v někomu z nás již známé Bodega La Ragazza. Pivko, sangria, a řeč byla většinou o motorsportu (když to byl tematický zájezd). Zatímco později většina z lidí z naší skupinky odcházela, my s Jarunkou nadále spokojeně setrvávali, příjemně se bavili, a nakonec zůstali v hospodě mezi několika posledními. Cesta na hotel někdy po půlnoci byla poněkud zajímavá. "Mám hlad, jdu se ještě někam najíst!" . V prázdných uličkám vyřvávání "Aloonso. Fernandooo!". "Jdem ještě někam na disko!" Zkrátka srandy bylo dost, ale opravdu už nastal čas na to zalehnout do pelechu a připravit se na pátek. Na hotelu při příchodu trošku rachot , ale po těch všech pivech a sangriích se spalo celkem dobře.

Zatímco většina lidí ze zájezdu odjela v pátek ráno na okruh, aby sledovala první trénink vozů Formule 1, a následně pak jela na prohlídku Barcelony, my zvolili volnější program, i protože jsme v Barceloně již v minulosti několikrát byli a formule nám "stačily" vidět až v sobotu a pak hlavně v neděli. Takže pátek volno, procházky po městě, pohoda. Před hotelem byly hezká autíčka, simulátory, stánky věnované motorsportu. V Lloretu totiž probíhá akce Lloret Formula Weekend, což je výborným okořeněním toho, že se tou dobou ve Španělsku koná Velká cena F1. Všudypřítomné vozy Ferrari či Lamborghini, vozy GT, formulky, to byla pastva pro oči (chvílemi i uši).

Ale aby to nebylo jen o autech ... v dáli napravo u pláže je jakási vyhlídka, na které ještě ani jeden z nás nebyl. Šlapání v rozpáleném plážovém písku, prosluněné teplé počasí, do toho šplouchající vlny, to byla prostě paráda. Lloret de Mar je opravdu nádherným městečkem a ta hlavní pláž je pastvou pro oči. Moře bylo studené, ale na osvěžení nohou naprosto ideální, protože panovalo skutečné letní počasí. Na konci pláže, která byla poměrně slušně zaplněna lidmi, se cesta k vyhlídce proměnila v kamennou stezku podél krásných skalisek. Za námi se čím dál více rýsoval pohled na celou pláž, a když jsme vyšli až úplně nahoru, kde stála bronzová socha ženy hledící směrem na moře, byl to pohled úplně nejkrásnější, jak dolů směrem na město, tak na modré otevřené moře.

Ovšem dalo se vyjít ještě výše, neboť kousek za místem, kde se nacházela socha, šlo po schodech vyjít do míst, na takový příjemný plácek, odkud byl ještě o něco lepší výhled. Ty pohledy, ať už koukáte kamkoli, si prostě užíváte, protože tady moře, tady palmy, do toho všeho nádherná příroda, to je něco úžasného.

Přišel čas na jídlo, na nějaký bar či restauraci. Po návratu z vyhlídky jsme zakotvili v Beach Clubu, který se nacházel přímo u pláže a byl z něj nádherný výhled na moře. Úžasná atmosféra, příjemná obsluha, skvělé pití a jídlo, velikánské "americké" hamburgery či pivo v netradičním skle, koktejly. No a jelikož se blížil hokejový zápas naší reprezentace proti Kazachstánu, udělali jsme tam ze sebe trošku šašky a začli skandovat Češi atd. . Nikdo nechápal, protože ve Španělsku se hokeji příliš nefandí. Opodál byla skupinka Španělů, kteří zřejmě něco slavili. Později se k nám přidali a skandovali s námi . Češi, Sparta a naučili se i mnoho dalšího. Později se nad Lloretem načalo smrákat a během chvilky přišel velmi vydatný déšť, který nás donutil přesunout se na místa pod střechu. Obsluha všem, co seděli venku, rozdala župany na zahřátí, protože se udělalo docela chladno. My se však bavili vesele dál, navzdory nepřízni počasí, pojídali další hamburgery, popíjeli a průběžně sledovali hokej a skandovali.

Po několikahodinovém pobytu v Beach Clubu byl čas na to vyrazit na hotel se nejprve převléci, a poté jít do ulic Lloretu, protože prakticky po celém městě probíhal již zde zmiňovaný Lloret Formula Weekend a mnoho ulic se změnilo v závodní dráhu, dá-li se to tak říci. Kolem silnic byly zátarasy a tribuny. My došli do míst, kde později jezdili borci na čtyřkolkách, motorkách a dělali neuvěřitelné kousky.

Sobota už byla zasvěcena Formuli 1. Naším cílem bylo projít si pokud možno celý okruh nebo alespoň jeho větší část a vybrat si co nejlepší místo pro sledování nedělního závodu. Na Circuit de Catalunya jsme dorazili v době, kdy se na dráze proháněly vozy GP3 a řev jejich motorů byl slyšet už v autobuse. Pro ty, kdo jedou na Formule poprvé, je toto fantastický zážitek, když jsou ty auta slyšet už takhle daleko. Vím o čem mluvím . Náš autobus parkoval blizoučko od vstupu. Po zkontrolování batohů a věcí ostrahou jsme konečně přišli k okruhu, ze začátku do míst, kde byl výjezd ze zatáčky číslo 9. A potom se šlo hezky v protisměru. Zanedlouho jsme dokráčeli k velké přírodní tribuně, která vždy bývá plně zaplněna a kde jsou možná vůbec nejlepší místa pro sledování dění na trati, a to u zatáček 7 a 8, + je vidět do "devítky". Blízko odsud je zatáčka, která nese název Repsol, jen je třeba přejít několik metrů na druhou stranu "plácku", kde bývá i hodně prodejních stánků. Abychom se dostali na "vnitřek" zatáčky Repsol, bylo třeba popojít kousek podél trati a poté přejít přes takový mostek, který nás dovedl na druhou stranu. Po okruhu se v tu dobu již začaly v rámci třetího volného tréninku prohánět vozy Formule 1. Ještě se nám potom podařilo dojít k zatáčce číslo 3, ale potom už nebylo moc času na to podívat se dále, a tak jsme se vrátili k zatáčkám 7 a 8, abychom stihli začátek kvalifikace F1.

Po kvalifikaci byla v plánu ochutnávka vín a různých likéru v Lloretu, kde je řekněme taková specializovaná prodejna (La Bodega El Paratge), kde máte i možnost ochutnat různé "nápoje" ze soudků. Tu sladší, tu suché víno, tu likér... "Tak půjdem hezky od začátku, ne?", dělal jsem si srandu, že ochutnáme všechno. No, nedošlo na to (naštěstí ). Hlavně nám šlo o to něco si koupit a dovézt domů. Navíc zde nemají jen víno, ale i různé další dobroty.

-------

Přichází neděle, vrchol celého víkendu, jelikož se pojede hlavní závod Formule 1. Na okruhu je potřeba být velmi brzy, protože si musíte zabrat své místo. Je to takové dobrodružství, protože máte před sebou celý den, který budete trávit prakticky na jednom místě. Maximálně si odskočíte na záchod, pro jídlo atd. Je dobré být ve skupince, aby vám někdo vždy pohlídal věci.

Před osmou hodinou ranní jsme procházeli branami okruhu, a nikde nikdo, prázdno. "Tady to vypadá, jak by se dneska nic nejelo", smáli jsme se. Tribuny zely prázdnotou, ale pro nás to bylo skvělé, protože jsme si v klidu došli na své místo a zabrali si plácek, kde budeme trávit celý den. V přestávkách mezi doprovodnými závody (GP3, GP2 a Porsche SuperCup) byl čas na to dojít si pro jídlo, nakoupit trička, modely formulí atd.

No a když jsme u těch doprovodných závodů, přátelé, je to úžasná podívaná, protože tam ta auta jsou vyrovnanější a na rozdíl od Formule tam dochází k více soubojům na trati. Celkově jsou ty závody vesměs zajímavější. Asi nejsmutnější je fakt, že motory jak u formulí GP3, GP2, ale také vozů Porsche SuperCup jsou hlučnější než u F1. Z ještě nedávných desetiválcových či později osmicálcových motorů šel až strach a běhala husí kůže po těle, ale teď ty "efjedničky" prostě nejsou slyšet. Ale to nic nemění na tom, že je to nadále obrovská show, a stále královna motorsportu.

Po půl jedné proběhlo představení jezdců, kteří se vezli na kamionu a zdravili diváky. Půl hodiny před závodem se začali rovnat se svými vozy na roštu. Když se blížil start závodu, napětí stoupalo. Všichni z naší tribuny upřeně sledovali velkoplošnou obrazovku. A děly se věci! Lewis Hamilton ve snaze dostat se před pomalu jedoucího Nica Rosberga byl týmovým kolegou vytlačen v zatáčce Repsol z trati a poté došlo ke kolizi, která oba jezdce vyřadila ze závodu. Těžko teď z odstupem času dokážu popsat (ono to ani popsat nejde, protože je to o prožitku), co se dělo v řadách fanoušků. Někdo se radoval, druhý byl zklamaný, ale ten pískot a radovánky, to bylo až neuvěřitelné. Kolize mezi jezdci Mercedesu paradoxně prospěla atraktivitě závodu, který se stal rázem zajímavějším, protože se očekával boj mezi Ferrari a Red-Bullem.

Pro obrovské překvapení všech zvítězil Max Verstappen, který se stal nejmladším vítězem v historii F1.

CK Monatour nám opět zprostředkovala několik dní, které nám přinesly spoustu hezkých a nezapomenutelných zážitků.

...Stále podporujeme na dálku Michaela Schumachera...

FOTOGALERIE 1

FOTOGALERIE 2