Nezobrazuje se tu spousta obrázků. Blog jsem v minulosti provozoval přes službu blog.cz, která skončila. Všechny články i s obrázky jsem přesunul sem na blogger, později ale fotky najednou zmizely. Postupem času se budu snažit vše opravit.

neděle, června 28, 2015

18.6. - 21.6.2015 - Úžasné Rakousko + závody F1 (část první)


ČTVRTEK 18.6.2015

Poslední kontrola, všechno máme, Peugeot 207 s vyzdobenou kapotou a nápisy KeepFightingMichael a ForzaJules tak mohl vyrazit vstříc Rakousku. Abychom ale byli kompletní, další dva účastníci zájezdu (kamarádka a její kamarád) čekali v Praze. Velké vítání, poznávání, a můžeme jet!


Cesta probíhala bez sebemenších problémů a utíkala neuvěřitelně, protože se sešla parta čtyř formulových nadšenců. Není nad to, když se mezi sebou baví několik formulových expertů, to pak jde všechno. V Českých Budějovicích bodla snídaně u mekáče. Po cestě jsme se dostávali do různých dopravních situací, a skoro ke každé někdo našel přirovnání ve stylu Formule 1. Jely dva náklaďáky, nedaly se předjet, a když oba nakonec odbočily: "Box, box, máme volnou trať". "Peugeot 207 získal pozici", "Ten jede pomalu jak Marussia", "Tenhle úsek vypadá, jako když jedem po Nordschleife", "Prší, musíme přezout"Usmívající se. Když se v Rakousku za obzorem začaly objevovat vysoké hory a kopce, fascinovalo nás to. Pořád bylo na co koukat, krásná rakouská příroda, zeleň, lesy, zasněžené vrcholky. Dlouhé tunely, a taky zaplaťbrány, nebo jak to nazvatSmějící se. Za 5 euro průjezd. Jindra st: "Ty jo timhle jsem ještě takhle autem neprojížděl" Smějící se.


Čím víc se blížil okruh a začaly nás navádět velké cedule, těšili jsme se na to, až Red-Bull Ring někde v dáli u dálnice uvidíme, což v nás utvrdí v tom, že tam opravdu stojí a dostaví se ten pocit, že už jsme prostě tady! První ne moc na první pohled složitá věc, parkování, nás stála poměrně dost sil. Prostě nebylo kde zaparkovat. Ne z důvodu toho, že nebylo místo, místa byla dost, jenomže když už jsme chtěli někam zajet, poslali nás jinam s tím, že tady parkovat nemůžeme. Organizátoři tam s námi hráli regulérní pingpong, dalo se to nazvat i tenisovou výměnou, tiebreakem, nejdelším zápasem historie Smějící se. Napadaly nás neuvěřitelný přirovnání. Kolem každého z těch strejdů organizátorů jsme projeli několikrát sem a tam, až se nám smáli a my byli ze všeho vytlemený taky. "Musíte na parkoviště P5, to je tam na druhý straně". Na pífajvu nám ale řekli, že máme jet na P6. Jirka: "Tak když máme na autě KeepFightingMichael, měli by nás už jen proto pustit všude" Smějící se. Jindra ml: "Teď to je KeepFightingPeugeot" Smějící se. No a co se nestalo. Slečna u parkoviště P5, kam jsme byli donuceni se vrátit, se nad námi slitovala a pustila nás tam. Pífajv se s námi od té doby vezl. Všude, kde někdo viděl pětku, dal vzpomenout na parkovací dobrodružství Smějící se U nedalekého letiště v Zeltwegu, kde se kdysi jezdily závody F1, se proháněly bojové stíhačky. Ten randál měl být předzvěstí toho, co nás všechno ještě čeká.


Hlavním čtvrtečním cílem byla návštěva pitlane a pokus ulovit podpis některého z pilotů. Po zaparkování na P5 byl čas na to vyrazit k několik stovek metrů vzdálenému okruhu, který je posazen v kopci, a lemuje ho krásná horská krajina. Zatím to tam vůbec nevypadalo, že by se v neděli měla jet Velká cena. Žádné davy lidí, nikdo se nikam netlačil, výborná organizace, na všechno byla spousta času. Prošli jsme si F1 Village, tj. stánky s oficiálními produkty jednotlivých týmů. Byly zde vystaveno několik historických vozů, které se měly v sobotu a v neděli ukázat na trati v rámci GP Legends Parade. Niki Lauda a Alain Prost se svými červenobílými McLareny, Gerhard Berger s Ferrari 1988. Černozlatý Lotus John Player Special, se kterým kdysi jezdil Ayrton Senna, a další. Legendární vozy a jezdci 80. let. O kousek dál se nacházel simulátor jízdy v McLarenu. Jirka: "Kdyby místo toho byla tojka, všichni by byli zes*aný" Smějící se. Výhled na celou trať nad tribunou u první zatáčky byl neuvěřitelný. Bylo vidět prakticky všude, tak 70% okruhu. Do toho všeho bejk uprostředSmějící se.



Blížil se čas otevření pit-lane, proto jsme se vydali na hlavní tribunu a snažili se zjistit, odkud se bude do boxů pouštět, abychom tam byli co možná nejdříve. Dala se čekat obrovská tlačenice, ale nás udivilo to, s jakým, místy až neskutečným klidem nakonec vše probíhalo. Pocit stát na hlavní tribuně byl fantastický. Do boxů se pouštělo po skupinkách na začátku tribuny směrem k poslední zatáčce. Když naše skupinka procházela bránou, zrovna jí zavírali. Bylo třeba trochu popoběhnout, abychom nemuseli čekat dalších X minut. Jindra ml: "Ty jo, to bylo těsný, museli jsme zapnout DRS a KERS" Smějící se.


Pak se scházelo dolů na začátek cílové rovinky. Naskytl se pohled na její celou délku a do první a poslední zatáčky. Právě stojíme v místech, kde se prohání vozy F1, a navíc máme neuvěřitelnou volnost. Nikdo nám nešlape na paty, nežene nás, třeba jako ve Španělsku. Ten klid, který nám byl dopřán, nechtělo se tomu až věřit. V boxech ještě nebylo tolik lidí, aby nebyla šance dostat se do první řady přímo před garáže, čímž se zvyšovala šance na ulovení podpisu. To se nakonec nepovedlo, alespoň se nám v garáži ukázal testovací jezdec Ferrari Estebana Gutierréze. Ferrari bylo jediným týmem, který s vozem S.Vettela nacvičoval zastávky v boxech, a lidé šíleli. Navíc se mechanici postupně zlepšovali, ze 6 sekund na 2,5 Usmívající se. Ten krásný rachot utahovaček... Navíc nám ukázali, jak dělají rozcvičku. Postavili se do chumlu a už to jelo. Jirka: "Hele, strejdové od Ferrari dělaj rozcvičku" Smějící se.

Mohli jsme se podívat přímo na boxovou zídku a doslova si sáhnout na židle, přístroje atd. Taková příležitost se může dostavit snad jen v Rakousku, protože jinde vás pořád někdo hlídá, vyhání. Tady ne, skoro žádná ochranka. U Force India zapli motor, pěknej smrad. "A za tohle jim tady platíme" Smějící se. Na konci prohlídky se procházelo výjezdem z boxů do první zatáčky. Stát přímo na trati, to je prostě paráda. Do této chvíle to každý z nás viděl jen z televize, a teď stojíme v první zatáčce na Red-Bull Ringu.





Přišel čas na to vyrazit se ubytovat do cca 60 km vzdáleného kempu Bella Austria nedaleko městečka Peterdorf. Navigace nás vedla trošičku někam jinam, ale místo jsme bez potíží našli. Přijemné klidné místo mezi pahorky, lesy. Ale domluvit se na místní recepci, to byla tragédie. Německo-anglicky, česko-německy, svahilsky, rukama nohama. Ještě že tam měli kalkulačku Smějící se, jinak bychom se asi nedozvěděli, kolik že máme platit. Ale dopadlo to, a my dostali chatičku, maringotku, jako karavan to vypadalo, takový náš motorhome... s číslem 18. Škoda, že ne 5 Smějící se. A aby bylo veselo hned na začátku, Jirka (samozřejmě že nechtěně Smějící se) rozsekal ledničku. Ale ne tak, aby to bylo na první pohled vidět. Jirka: "Lednička das is šmejd. Pozvem sem mechaniky od Ferrari, oni to spravěj. Daj si rozcvičku a půjdou" Smějící se. Další den byl v plánu první trénink F1 a pak nějaký ten výlet. Jindra st: "V kolik budem vstávat? Dám budíka na 6:30 a vylezem v půl sedmý" Smějící se. Večer se to v té naší maringotce, motorhomu, docela rozjelo. Ne ve stylu, že by se pilo, ale bezvadně se kecalo. O všem možnym, ale hlavním tématem byla samozřejmě F1. Už ani nevím, jak nás napadla taková věc, že jsme si vzali dva jezdce, nebo prostě jména, a dělali přesmyčkySmějící se. Jistor Kraudonado (Pastor Maldonado), Jarah Kynksher (Sarah Fisher), Jirnold Willnegger (Arnold Schwarzenegger). Tohle nás taky pak provázelo po zbytek "zájezdu". Té srandy bylo tolik, že se nám nechtělo spát. Jirka pročítal program, který nám dali na okruhu, a četl zájmy pilotů, jejich rituály atd. Třeba takový Felipe Massa si po celý závodní víkend nemění spodní prádloSmějící se. Táta metizím odešel vedle spát, měl toho plné zuby, hlavně z cesty, všechno odřídil. O chvilku později nám psal od vedle z pokoje SMSky, ať už to taky zabalíme, že nechce být rušenSmějící se. "Zastav ho, já chci spát!!! Smějící seJá si dal ještě jedno pivko s tím, že se mi bude lépe spát. Tak asi za hodinku jsme šli Smějící se...



PÁTEK 19.6.2015

"Ty jo, já vůbec nemoh spát, jen jsem čumákoval do tmy". "Já taky, počítala jsem ovečky"Smějící se... První noc byla celkem náročná, ale nás nic nemohlo rozhodit. Po lehké snídani jsme vyrazili na okruh. Bylo proměnlivé počasí a celkem zima, ale postupem času se vyjasňovalo. "Osychá nám stopa, je to dobrý, přezujem na suchý"Smějící se. Zaplaťbrána 8,50 euro. "Tak to zkus ve vedlejší brázdě, třeba to maj levnější" Smějící se Tady chtěj fakt platit za všechno, ale musej na tom pořádně rejžovat. Možná i proto maj silnice ve skvělym stavu a ne tak jako ty naše tankodromy, kde se kličuje mezi dírama jako uličkama v Monaku. Ta prokletá pépětka už nás nebavila, tak jsme zvolili P10 Smějící se, což bylo na druhý straně okruhu, ale bylo to blíž naší přírodní tribuně. Po příjezdu na P10: "Máme desátou řadu, to je zlý". Jarča: "Neboj, probojujeme se!"Smějící se Pátek je den na to najít si ideální místo, aby toho bylo co nejvíc vidět. My prošli sem tam celou tribunu. Dobrých míst je více, každé má něco do sebe. Naše nejlepší prozatímní bylo dobré v tom, že byla vidět velká část okruhu, ale nebylo vidět na velkoplošku. Ale poslední slovo jsme nechali na sobotu, kdy na okruhu strávíme celý den.


Když začal trénink, začalo se debatovat o tom, jak by to mohlo po celý víkend probíhat. "Hamilton prostě nesmí v neděli vyhrát. Ať je to Rosberg, Vettel, ale Hamilton prostě ne", shodovali jsme se. Debata o McLarenu: "Ty jsou prostě tragický". "Alonso, strejda z McMaléru". "Fernando, jak vám to jede? Je to bigfighting s McMalérem, ztratil jsem formu, zůstala ve Ferrari, sebral mi jí Vettel" Smějící se Nějaký ty žvásty jsme vymýšleli až večer před spaním, ale napíšu to už sem, abych to nezapomněl. "Proč Alonso nemá body? Protože mu je všechny sebrali" Smějící se Tý srandy a pohody bylo tolik, že by se dala krájet. A to nás čekali ještě celý dva dny. Zvuk motoru F1 je kapitola sama pro sebe, ale mě osobně se zdálo, že to bylo o něco lepší než loni. Asi trochu navrtali vejfuk, nebo nevimSmějící se. A ta Honda je nějaká divná, nezdravá. Trénink v podstatě o ničem nevypovídal, bylo to pro nás jen takové zahřívací kolo, ale jezdit formule chtěl každopádně vidět každý z nás. A zejména pak Jirka, který byl na formulích poprvé. Sebastian Vettel neodjel snad ani dvě kola a odešlo mu auto. "To má z toho, že včera v těch boxech strejdové moc trénovali"Smějící se KeepFightingSebastian!




Po skončení úvodních jízd jsme vymýšleli, kam na výlet ještě odpoledne vyrazíme. Do Grazu? Blízké město s českým názvem Štýrský Hradec bylo ideální, a hlavně blízko. V autě... Jirka: "Hele Jindro, ty vypadáš z profilu jak Alonso, a taťka jako Eddie Jordan"Smějící se. Jirka navrhl Graz, protože je tam rodný dům Arnolda Schwarzeneggera. Jenže kde to tam přesně je? Navigace nám to nechtěla najít, to si dovolila hodně. Táta: Zavolej mámě, ať nám o tom něco zkusí zjistit". To by mi ale musel jet mobil. "KeepfightingHTC"Smějící se. Vzpamatoval se, je to čtyřletý veterán, musím na něj pomaleji, spíš ho možná po dlouhý době pročistit... "Ahoj, prosimtě koukni se nám, jestli v Grazu neni něco se Schwarzeneggerem"... Po chvilce mamka volala zpátky a pak poslala adresu domu, kde se Arnold narodil a kde se nyní nachází muzeum a socha. Thal, Linakstrasse 9, předměstí Grazu. Jedeme za Arnoldem, jedeme poprosit Terminátora, aby v neděli, je jedno jak, zastavil Hamiltona a znemožnil mu vyhrát další závodSmějící se. Na místní beznině nám ještě blíže poradili, a mohli jsme tak vyrazit do mírných kopců směrem do Thalu. S tou benzinkou to taky byla sranda, protože táta poslal auto ke stojanu, ale pak zjistil, že pistole je určená pro náklaďáky, pak takový couvací a otáčecí manévrySmějící se. Pak vedle nás u silnice jel bagr a zahodil vidliciSmějící se. Jindra ml: "Tahle zatáčka utahujeee". Jirka: "To je Schwarzenegger kurve"Smějící se. Po vyjetí poměrně zajímavých rakousko-monackých uliček navigace tvrdila "odbočte vlevo", a nekecalaSmějící se. Nalevo od nás se rýsoval dům se žlutou fasádou, před ním americká vlajka, socha Arnolda.

Táta volá mamce: "Tady Arnold Schwarzenegger, jsme tu, u Arnolda doma, díky za pomocSmějící se. Stát u rodného domu jednoho z nejslavnějších lidí? Zvláštní, ale zároveň úžasný pocit. Paní, která nás v muzeu přivítala, byla z nás hotová. Strašně se jí líbilo, že jsme z Čech a takoví všehonadšenci, když si všimla, že jezdíme po formulích, a teď stojíme v domě Arnieho. Ve všem poradila, ukázala, bylo vidět, že jí tahle práce baví. Dvě patra plné mnoha věcí spojené s Arnoldem, medaile, obrazy, věci, postel ve které spával, figuríny. Ale to nejvíc pro nás se nacházelo nahoře. Terminátorův Harley, figuríny, plakáty. Jirka vešel do místnosti a udiveně: "Ty jo, on je tady, on je tady!!!" A já se vedle v pokoji otočil, zarazil, protože jsem si chvíli myslel, že tam je fakt Terminátor osobněSmějící se. Ihned jsme si vzpomněli na hlášky z filmů, zejména pak právě z Terminátora. "Já se vrátím", "Slez z toho", "Budu řídit", "Hasta la vista, baby". "Řekni to mé ruce" atd. Jirka: "To by chtělo Terminátora v neděli na formulích. Moh by se rozběhnout za Hamiltonem, chytit ho za zadní křídlo, roztočit a hodit někam do prdele!" Smějící se Komentátor: "A pozor, Lewis Hamilton nám zmizel z tratě. Aaaa tady ho máme, kousek za okruhem orá brambory"Smějící se. Jindra ml: "Moh by tam naběhnout hned v první zatáčce"Smějící se. Na konci prohlídky, po nakoupení suvenýrů, jsme všichni říkali: "Já se vrátím". Těsně před odjezdem: "KeepFightingArnold"Smějící se. Jirka: "Ty vole já byl v Arnoldově domě!!!"Smějící se


Po odjezdu jsme si to občas na prázdné silnici střihli v zatáčce v protisměru, jako na okruhu. Táta: "Mám dobrou stopu?" Jindra ml: "To je apex jako svině"Smějící se V autě nám dost dlouho lítala moucha a začala být otravná asi jako Mercedesy svou neporazitelností. Jenže nikdo z nás jí nemoh zabít. "KeepFightingMoucha". Otevřený okýnka nic, v autě se jí evidentně líbilo. Jindra ml: "Ty vole co je to za mutanta?"Smějící se. Nechali jsme jí nakonec žít, vybojovala si to. Cestou zpátky chtěl táta vyzkoušet, kam by nás navedla navigace, kdyby jsme se řídili přesně podle ní, co se týče adresy ubytování. Vedla nás totiž o kousek jinam. Jedeme, jedeme, "přijíždíte do cíle, po levé straně". A tam školaSmějící se. KeepFightingŠkola. No dobře, kousek odtud byl alespoň bankomat a trafika. Hodně strmé uličky, na vrcholku hospoda. "Ty jo tak tady jít nalitej, tak válim sudy"Smějící se.


Večer jsme si sedli ven před ten náš bílej motorhome a povídali si. Jirka vzal plechovku Kozla: "To je jak Red-Bull, akorát že místo bejka je tam kozel". Jindra st: Musim zavolat mámě, ať neprodává pole, postavíme tam Kozel-Ring"Smějící se. A došlo taky na dva panáčky Božkova. "Dokud nevyleze sluníčko, nedáme si. Teď vylezla půlka, tak si dáme půlku panáka"Smějící se ForzaSlunce! Jirka všem ukázal fotku Terminátora a říkal: "Pošlu na Hamiltona tohohle strejdu"Smějící se Táta vařil kafe a voda se nechtěla ohřát. "Big plamen, big fighting plamen"Smějící se. Krásný zjištění bylo, že se vlastně všichni jmenujeme od J a tři z toho mají iniciály JK. Tento výlet měl prostě všechno Usmívající se. JJJJ TourSmějící se. Jdeme spát, čeká nás sobota.


-------------------ČAST DRUHÁ------------------

Žádné komentáře: