Nezobrazuje se tu spousta obrázků. Blog jsem v minulosti provozoval přes službu blog.cz, která skončila. Všechny články i s obrázky jsem přesunul sem na blogger, později ale fotky najednou zmizely. Postupem času se budu snažit vše opravit.

neděle, května 17, 2015

Převládá smutek, ale neúspěch to není. Shrnutí šampionátu z pohledu velkého srdcaře :-) díl první

Čtvrtý místo, zklamání je pochopitelně na místě, ale berme to všechno, co se v uplýnulých sedmnácti dnech tady v Česku odehrávalo, z celkového pohledu - neúspěch to není, alespoň já to tak neberu. Kluci bojovali, dřeli, srdíčkem hráli, ne pro sebe, ale pro ty lidi hráli!, vždy je hnala plná hala, fanoušci věřili, všichni věřili a žili v naději, že to bude zlato, medaile, proto na ty zápasy choděj. Nejsou to přehnaná očekávání, nikdy, vždyť je krásný tomuhle sportu fandit s přáním a neskutečnou vírou být první, mít znovu nejlepší hokejisty na světě. Na těch pár dní, co se to hraje, se jako národ spojit, vyprodat arény, zaplnit fanzóny, Staromák, hospody, sednout si před televize, jen a jen proto, že jsme hrdí Češi, a prostě chceme společně hnát naše reprezentanty za úspěchem. Ta podpora je pak i snad hmatatelná, je všude cítit, pro hráče je to motor jako hrom i veliká zodpovědnost zároveň, nechtějí hokejový lid zklamat. Neni snad nic lepšího v případě prohraného zápasu vyprovázet kluky z ledu s aplausem, stát a tleskat, děkovat, skandovat. Je to i vyjádření smutku, ale zároveň toho, že kluci nás fanoušky nezklamali, oni moc chtěli uspět, bylo to vidět, ale prostě je to brambora, ale my je do posledních chvil podporovali, stáli za nimi, i ve chvílích, kdy se nedařilo. Tohle mistrovství mělo všechno, od začátku do konce všechno perfektně probíhalo, udělali jsme rekord v návštěvnosti, kterej dlouho zůstane nepřekonanej, lidé si brali volno, nechali všeho, a to jen proto, že se letos v Praze a Ostravě sešel hokejový svět a mohli onomu krásnému sportu a svému týmu fandit, do poslední chvíle věřit v úspěch. Letos se konečně naplno ukázalo, jaký jsme malý národ s tak neskutečně velkým hokejovým srdcem, že to ani nelze velikostně vyjádřit. Díky všem, s kterými jsme měl možnost pro nás již uplynulé mistrovství sledovat, protože u nás jsou opravdu velcí fanoušci, srdcaři, kterých si nesmírně vážím a budu se těšit na další společně strávené nejenom hokejové chvíle. Jen tak mimochodem, naše předzápasové rituály jsou perfektní :-) Díky za možnost být součástí celého toho hokejového šílenství, díky za možnost návštěvy zápasu s Francií. Někdo mi třeba řekne, že 1700 kč za jeden lístek je pálka, velký peníze, ale já mu řeknu: "Hele víš co, pokud jde o hokej a tohle možná zažiju jednou za život, prachy mě neserou. Vydělávám si, a mám to dát za píčoviny, věčně za žrádlo. apd? Ne! Já bych i ty poslední prachy obětoval pro něco, čemu fandím celej život, jsem hrdej Čech, co nijak zvlášť nekritizuje, ale věří, fandí, prožívá to, moc chce úspěch svého národního týmu "!!! Co na tom, že někdo řiká, že je to vlastně jen o tom, že se tam pár blbců honí za pukem. Tohle se dá říct o každym sportu. Ale proto se to sakra hraje. Aby ti hráči, lidi měli z něčeho radost, něco pro to obětovali. Vždyť je ten sport tak krásnej. Letos to nevyšlo, ale jak se říká, každý den není posvícení, všichni zažíváme světlé a temné chvilky, život i sport, to je prostě nevyzpytatelný. Nikdy nevíte co bude zítra, ale protože jsme nejen skvělí hokejový fanoušci, což zejména letos až dohánělo k slzám, si přejeme, aby jsme se tady opět za rok ve zdraví všichni sešli, aby to hokejistům vyšlo, ať už za rok v Rusku, či pak v Německu, Francii, Kodani ... Velký úspěch přijde, brzy. A i kdyby nepřicházel, pořád budeme těmi skvělými fanoušky a pořád budeme mít v naší malé zemi tak skvělé a velké hráče.

Když jsem tohle všechno sepisoval, ve studiu MS mluvil Jaromír Jágr. Mě až ukápla slza, několik slz, skoro jako malej kluk jsem brečel. Pravděpodobně hrál svůj poslední zápas za národní tým. Co tenhle člověk pro český hokej udělal!!!!!!!!!!! I ve svých 43 letech patřil mezi naše nejlepší hráče. Neskutečný hráč, legenda legend, dával do toho všechno, bil se, rval se, góly dával, tak moc chtěl svoje poslední mistrovství vyhrát. Končit kariéru se má v pravý čas. Pokud to má Jarda v nároďáku udělat, tak právě teď. Jasně, končilo by se jinak, kdyby bylo zlato, ale i když to dopadlo tak jako dopadlo, může naše 68 končit se vztyčenou hlavou, navíc po domácím šampionátu. Mistře Jaromíre, děkujeme za vše !!!

Žádné komentáře: