Nezobrazuje se tu spousta obrázků. Blog jsem v minulosti provozoval přes službu blog.cz, která skončila. Všechny články i s obrázky jsem přesunul sem na blogger, později ale fotky najednou zmizely. Postupem času se budu snažit vše opravit.

úterý, února 26, 2019

Zlatý volant 2018 - A fotka s Ralfem Schumacherem!


Všechno je jednou poprvé. Každý den přináší nové zážitky. A když někdo má to štěstí být fanouškem motorsportu, ať už kteréhokoli odvětví, nebo prostě celku jako takového, určitě zná českou anketu Zlatý volant, která oceňuje i světové osobnosti ze světa rychlých kol. Letos to bylo právě to moje další poprvé, protože jsem na toto předávání cen společně s přítelkyní vyrazil. A že je o čem psát, protože tento galavečer se opravdu zapsal do našich srdcí.

Když se široká veřejnost dozvěděla, že do Prahy přijedou taková jména, jako je Ralf Schumacher, někdejší pilot formule 1 a bratr úspěšnějšího Michaela, nebo Alex Barros, bývalý špičkový pilot MotoGP, či Gabriele Tarquini, stále aktivní závodník v cestovních vozech, tak jsme zkrátka neváhali a vstupenky na galavečer zakoupili. Cena úměrná tomu, co všechno by nás mělo na Zlatém volantu čekat. Setkání s VIP hosty, neomezené jídlo, pití, pokoukání se po krásných vozech, motorsport všude kolem. Pro fanoušky formule 1 mohl být lákadlem také monopost Haas z roku 2016, který bodoval hned v prvním závodě v historii týmu (Romain Grosjean tehdy v Austrálii dojel šestý).

Jelikož jdeme na tento galavečer poprvé, jen těžko si lze představit, jak to celé bude probíhat, co nás všechno čeká, potká, či jestli se třeba nepodaří fotka s některou významnou osobností motorsportu - to byla výzva. Pátá hodina odpolední, dvě zastávky metrem na Kolbenovu, pak kousek pěšky tam, kde se v letech minulých psala historie českého automobilismu, jelikož se v oněch prostorách vyráběly vozy Praga, z nichž se pro širokou českou veřejnost stala symbolem legendární Praga V3S či jednoduše "vejtřaska". Co bylo, bylo, zapomenuto to nebude, dnes se prostory bývalé továrny zaplní lidmi se vztahem pro motorsport, krásnými vozy, a bude se zde vyhlašovat několik anket. Ta hlavní se jmenuje Zlatý volant 2018.

Po příchodu k Pragovce vidíme ceduli se směrovkou "Zlatý volant", tak zahybáme doleva. Jenže kam teď? Měly tu být vystavené některé vozy venku, které se dovnitř nevešly. Dakarský speciál Tatra, závodní truck či vůz Nascar, jenže nikde nic. Proto se ptáme některých již déle přítomných a ty nás skrz prostory, kde bude probíhat afterparty (všude kolem nás krásná auta), navedli na správné místo. Tam už ta zmíněná auta venku byla, vzadu za nimi dveře, vedle na zdi nápis Zlatý volant.


Skrz dveře procházíme po schodech nahoru, kde nám milá slečna oznamuje, že registrace bude probíhat od 18 hodin, tak jdeme zase zpátky a před vchodem do prostorů pozdější afterparty si povídáme, jak jinak než o motorsportu. Po chvilce přijíždí obrovský Chevrolet, ze kterého později vystupuje chlapík, kolem kterého se okamžitě tvořil malý hlouček čekatelů na podpis. Ralf Schumacher osobně, dnes večer host Zlatého volantu, dorazil do areálu Pragovky, aby převzal jednu z cen. Stojíme před vchodem, potichoučku pozorujeme, kudy bude Ralf přicházet, a jakmile je na několik kroků od nás, slušne ho poprosíme, jestli by se s námi mohl vyfotit. Velmi, velmi ochotně přikývl a s roztomilým "oukej" nám dopřál celoživotní zážitek v podobě osobního setkání a fotografie. Právě vedle nás stojí, je přítomen osobně, příjemně se usmívá, člověk, který absolvoval 180 závodů ve Formuli 1, má na kontě 6 vítězství a 27 pódií. Konečně jsem tak mohl uvěřit další skutečnosti, že Ralf Schumacher opravdu existuje, a že dosud jsem ho znal jen z televize, médií, či časopisů. Pro nás, fanoušky formule 1, to byla opravdu jen těžko popsatelná chvilka. Po setkání se s bratrem slavnějšího Michaela si s úsměvy na rtech říkáme: "No, dneska to začíná dobře!" Jen chvíli potom pošeptávám: "Hele, támhle je Alex Barros a Pavel Turek!" Přicházeli stejně jako Ralf, ale než jsme je stačili odchytit, zmizeli. Nevadí, určitě je potkáme později během večera.


Po šesté hodině se jdeme konečně registrovat. Poněkud zvláštní bylo, že nikdo nechtěl vidět vstupenky, jen každý nahlašoval jméno. Za dveřmi vidíme spoustu židlí a pódium, místnost, ve které se všichni sejdou a budou se předávat ceny. Při vstupu odkládáme bundy a milé slečny nám nalévají "welcome drink", šampaňské, které navodí příjemnou atmosféru. "Si připadám jak nějaká celebrita", dělám si srandu. Židle v prvních řadách byly označeny jmény hostů, jako například Jakub Kornfeil starší, Jiří Křenek, Milan Hnilička, Alex Barros, Gabriele Tarquini, Ralf Schumacher, Pavel Turek, Adam Lacko, Jan Kopecký, a další. Stojíme u kulatého stolečku se šampaňským, povídáme si, zatímco kolem nás procházejí známé tváře, a pokukujeme tak, kdo sem ještě zavítá. Chvilku před sedmou hodinou se usazujeme a předávání cen začíná. Své ceny si odnesli např. Jan Kopecký, špičkový jezdec rally, či Adam Lacko coby krotitel okruhového tahače. Za celoživotní přínos motorsportu obdrželi Ralf Schumacher a Alex Barros, cenu za osobnost motorsportu Gabriele Tarquini. Všichni chlapíci nám něco málo povyprávěli. Moderátor večera, Jakub Prachař, všechno okořenil vtípky, ale sem tam už zacházel příliš daleko a vtipné to být přestávalo, ale budiž...



Po vyhlašování byla naplánovaná tisková konference pro média, ale většina lidí přechází do prostorů afterparty, kde jsme se dneska už na chviličku ocitli a před vchodem odchytili Ralfa Schumachera. Hned za dveřmi můžeme vidět dva historické vozy Praga, opodál stojí Škoda Fabia R5. Uchvátil nás velký model mosteckého autodromu. "A hele, támhle stojí Tomáš Richtr, jdem ho chytit na fotku". Slýcháme ho za mikrofonem, vídáme ve studiu před závody F1, čteme jeho články. Teď stojíme vedle něho, fotíme se, a máme tak další krásnou vzpomínku. Pětisetkoňové BMW M4 GTS vzbuzuje respekt jen pohledem, radost pohledět je i na práci studentů ČVUT, kteří zde vystavili svůj elektrický monopost, se kterým závodí i v Mostě. "Tak kde je ten Haas?", říkáme si. Stojí jen o kousek dál. Proplétáme se mezi lidmi a pak už monopost, který poprvé závodil v GP Austrálie 2016 a Romain Grosjean s ním dojel šestý, vidíme. Pro fanouška je nepopsatelným pocitem, když může vozu Formule 1 být doslova na dotek. "To přední křídlo vypadá docela jednoduše, ne?", nechybí trocha ironie. Přitom za tím vším stojí mraky hodin práce. Vrchol motorsportu, teď a tady, v Pragovce, a my máme tu krásnou čest být u toho.


Hned vedle si prohlížíme showcar F1 týmu Lotus, nebo vůz ze série IndyCar, ve kterém v roce 2005 závodil Tomáš Enge. Tatra 607/2, vůz který v roce 1950 měl nárok startovat v šampionátu F1 (tehdy historicky první sezona), ale režim v Československu to nedovoloval. Praga R1T - okruhový speciál, Audi R8 LMS GT3, krásné závodní "gétéčko", vůz Škoda Octavia Cup. Tyto, i další vystavené exponáty, byly opravdovou lahůdkou pro motoristické oko. Po skleničce džusu a vína se procházíme po areálu, a zastavujeme se u dvou simulátorů, kde si mnozí zkouší, jaké to je řídit závodní speciál Škoda Octavia. No když už jsem tady a mám tohle prostě rád, tak to zkouším taky. Ač může být člověk vyježděný z normálního provozu jak chce, tak krotit bestii na okruhu není jen tak. A párkrát jsem to pocítil, když jsem svou "oktávku" poslal do hlubin štěrku a trávy mosteckého autodromu, jinak ta jízda úplně špatná nebyla. Simulátor simuloval rázy, přidání plynu, brzdy, byl pohyblivý - perfektní zážitek. Kousek jízdy mám na svém Instagramu - https://www.instagram.com/p/BuHsrz0I-yM/.

Jen chvíli potom přišel další "fotozážitek", protože potkáváme Alexe Barrose. Tento chlapík absolvoval stovky závodů v nejvyšších kubaturách Mistrovství světa silničních motocyklů, sváděl souboje na trati s Valentinem Rossim, Maxem Biaggim, Lorisem Capirossim, nebo Setem Gibernauem, a teď se s námi fotí, příjemně se na nás usmívá, je velice ochotný. Nikdy nezapomenu na tu jeho černou Hondu s nápisem West. "Mazeeeec", jen těžko hledat výrazy pro popsání těch všech pocitů. Tenhle večer je naprosto fantastický.


Při jídle tak pokukuji po monopostu Haas a po chvilce při pohledu na hodinky prohlašuji, že by mě opravdu snad nikdy nenapadlo, že budu v devět večer jíst dva metry vedle monopostu Formule 1 Smějící se.

Byl to večer, díky kterému máme motorsport rádi zase o něco víc!





Žádné komentáře: