Neděle 2.červen 2013 - Tento den se do kroniky naší obce, ale dá se říci vlastně celé republiky, zapíše černým písmem. Neustálý déšť trvající již několik dní způsobil na mnoha místech České republiky rozsáhlé povodně. Tak rozsáhlé, že je lze porovnávat s povodněmi z roku 2002. Z koryt se vylilo mnoho řek, a voda ničila téměř vše, co jí přišlo do cesty. Pro naší část obce Miškovice to byla největší katastrofa v moderní historii. Jindy více než klidná říčka Výrovka, ve které normálně lze chodit v gumákách a lovit ryby, se proměnila na své poměry v gigantický veletok, který dokázal zaplavit takřka půl vesnice a smetl téměř vše, co se mu připletlo do cesty. Voda se dostala i do obytných částí domů, někdo přišel téměř o všechno. Naplavené bahno a všechen nepořádek proměnily vesnici v jednu velkou břečku.
více v celém článku ...
Neděle - 2.6.2013 - DEN PRVNÍ
Ráno, neděle, válení se u televize, počasí špatný, co venku... Někdy kolem jedenácté ráno zazvonil mamce telefon, volal jí kolega z práce, co bydlí na druhém břehu říčky Výrovky u nás na vesnici, že prý voda výrazně stoupla, ať se jdeme podívat. Mysleli jsme, že to nic nebude, že to je prostě jen kvůli tomu, že strašně prší, už to tady dříve bylo. Nejprve jsem tam vyrazil s našima a první pohled byl víc než alarmující. Zahnuli jsme od našeho domu směrem na cestu ven z ohrádky a už jsme tu vodu viděli, nikdo nemohl věřit... "Ty vole takhle vysoko jsem vodu u nás ještě neviděl" ... Před polednem jsme pár lidí od nás z ohrádky svolali a šli se na tu vodu společně všichni podivat. Už když jsme zvonili u nich před obědem v tom největším dešti a stáli promočeni u dvírek, muselo jim být jasné, že něco není v pořádku.
Takhle vylitou Výrovku nikdo z nás ještě u nás neviděl, autem se zkrátka vyjet nedalo a jiná silnice k nám nevede, takže rázem jsme byli odříznuti od okolního světa. V okamžiku, kdy jsme stáli poměrně blízko zatopené trafačky, tak několikrát bouchla a rázem nešel proud. Byly to rány jak z děla! "Tak vážení, a teď budem minimálně tejden bez proudu!", bezmocně jsme říkali. Začalo to vypadat velmi špatně. Pořád jsme koukali na Výrovku a hleděli, jak její hladina nabírá další centimetry. "Co se to tady doprdele děje?", nikdo nemohl uvěřit. A déšť neustával, naopak ...
..zaplavená příjezdová cesta,most...11:26 hodin
V tu dobu už nebylo nač čekat, všude v okolí byly slyšet sirény, houkačky hasičských aut, policie a vše spělo k bezprostřední evakuaci. Asi po hodině byla voda blízko říčce poblíž našeho baráku a začala se s ní slévat, vznikl tak jeden veletok. Nikdo nevěděl kam dřív skočit, začalo se s balením evakuačních balíčků, na poslední chvíli se ještě uklízely některé věci uvnitř domů, aby byly co nejvýše. Všichni z naší oblasti si k nám dali do stodoly traktůrky, sekačky, najeli na dvůr s autama...
Nad vesnicí kroužila policejní pražská záchranářská helikoptéra, od Zalešan dorazilo polní cestou několik hasičů. "Nemouhoucí poletěj vrtulníkem, ostatní půjdou pěšky do Zalešan"!, jasné a stručné pokyny. Ti, co měli letět, z toho byli ze začátku trochu špatní, ale nakonec vše proběhlo více v pohodě. Nezapomenu na chvíli, kdy jsem vletěl do baráku za babičkou a vyklopil na ní, že poletí helikoptérou, málem se psychicky zhroutila, ale nakonec se i smála, protože nic jiného nezbývalo. Táta chtěl kvůli vrtulníku pořezat stromy u nás v zahradě, aby moh přistát, ale nakonec vše probíhalo tak, že se lidi nabírali lanem ze vzduchu a byli odváženi na bezpečné místo. Hasič říkal, že ten vrtulník by u nás na dvoře klidně přistál, ale vadili mu tam dráty el. vedení a s velkou pravděpodobností by nám uletěla střecha. Byl to neuvěřitelnej randál, začaly lítat plechy, pár tašek ze střechy, a také se lámaly větve u stromů, vrtulník byl neskutečně nízko. Já každou chvíli koukal ze dvora do našich otevřených vrat, jak voda stoupala... Jak to muselo teda pak vypadat na návsi na druhý straně? Tam se evakuovali lidé na loďkách. Několik lidí i se zvířaty "zdrhlo" před vodou ještě před "oficiální evakuací".
...pohled poblíž od zdi kolem našeho baráku... 13:19
V naší garáži si v tu dobu na jakožto nejbezpečnějším místě hasiči udělali centrálu, lidé z ohrádky se zde shromažďovali a čekali na další pokyny. Mamka sepisovala všechny občany + kontakty, popisný čísla, jména, aby hasiči měli seznam všech evakuovaných. Několik lidí jak už bylo řečeno odvez vrtulník, a je třeba říct, že de facto na poslední chvíli, navíc se muselo letět pro palivo. Když se podařilo tu hrstku lidí postupně po jednom po laně vytáhnout a následně odvézt, musel jsem ze dvora tomuto zásahu normálně zatleskat a smeknout čepici.
Zahrady pod naším domem se plnily vodou, v tu chvíli to vypadalo velmi velmi špatně. Měli jsme zprávy nejdříve takové, že se ve Vavřineckém rybníku (poblíž Uhl. Janovic) urvala hráz, vše se nalilo do Strašíku (poblíž Kouřimi), ten rupnul na čtyřech místech a vše se tak valilo do okolních obcí. Na oficiální zprávy se muselo počkat do dalších dnů.
... část naší obce zvanou Ohrádka stále více zaplavuje voda ... 14:52
Hasiči nás neustále kontrolovali, a mohli jsme tak vyrazit polní cestou do vedlejší vesnice. Cesta to byla ale strašná, protože kousek od našich domovů se urval kus svahu ze stráně a byla klika, že tam každý vůbec prošel. Skoro po pás v bahně, vodě... Neskutečným štěstím bylo, že se ten svah pokračujím i nad naším barákem, neurval právě v těch místech, hrozil by sesuv přímo k našemu baráku. A nedokážu si představit, co by způsobilo valící se bahno všude kolem. Jenže to bylo teď, co bude v další hodiny či dny, nikdo nemohl tušit.
Hasiči se po celou dobu zásahu chovali velice profesionálně a hlavně se všechno snažili řešit s maximálním klidem. Jeden šel v čele, druhý vše kontroloval zprostřed a další šel úplně vzadu, aby byla jistota, že nikoho po cestě neztratíme. Krátký pohled na z dohledu mizející zaplavenou vesnici byl děsivý a když nám vše zmizelo z dohledu úplně, bylo to ještě horší. Bylo až k neuvěření, jak byli všichni relativně v klidu, nikdo nedělal bůhvíjakou paniku, až nás hasiči chválili, jak jsme byli ukáznění, a že takové chování není k vidění často. Sem tam už jsme si z toho všeho dělali i srandu, co můžete jinýho dělat? Tim, že budete brečet, nic nezachráníte ... V Zalešanech na nás již čekali policisté spolu se známými a příbuznými, kteří nás odvezou na určené místo, na obecní úřad v Třebovli. Každý cestu zvládl v pohodě, i několik pejsků se chovalo velmi statečně. V Třebovli se každý nahlásil, podepsal a mohl odjet tam, kde stráví dny mimo svůj domov. Útočiště naše rodina nalezla u babičky v obci Křečhoř, kde jsme dříve v bytovce poblíž bydleli.
Večer nám potom volali z úřadu, že je voda až na návsi, a někdo má vodu do půlky baráku. Když jsme si to tak porovnali, přišlo nám, že voda musí bejt minimálně u nás ve sklepě, tak jak to potom musí vypadat pod námi??? Po celý večer jsme nad vším mávali rukou a říkali, že to nějak dopadne, nikdo s tim nic neudělá. Pár piv to trochu spravilo... Noc pro nás skoro neexistovala, každému se honily hlavou všemožné scénáře. Nezapomenu na to ticho uprostřed noci, kdy jsem si dokola opakoval větu "Jak to může v těch Miškovicích vypadat"? Horší noc jsem ještě nezažil !!! A je třeba dodat - byla klika, že nás ta povodeň postihla ve dne a ne v noci. Ve tmě by byly obrovské zmatky.
...pohled směrem od návsi k nám na ohrádku...zaplavená silnice, popelnice, poštovní schránky, most, kaplička...
Pondělí 3.6.2013 - DEN DRUHÝ
Já měl normálně vidinu, že nám na dvoře plavou všechny auta, a že to prostě vypadá zkrátka špatně. Když mám mluvit za sebe, spal jsem sotva dvě hodiny. Do jedný do rána jsem koukal na ČT24 na zprávy o povodních, ze kterých mi bylo doslova na blití. Ve čtyři jsem byl pustit psa ven a od tý doby už jsem jen koukal do stropu a modlil se. Byly to katastrofický scénáře, já viděl i náš barák pod vodou, i když je poměrně dobře vysoko od vody postavenej, všichni jsme z toho zkrátka byli úplně vedle, se spoustou věcí už se každý loučil. Telefon... "Burešovi jsou pod vodou"... Když jsem si to tak porovnal: "Do prdele, my to máme taky tak do půl baráku! a jak na tom jsou sousedi pod námi? Neustálý pocit bezmoci byl nepopsatelný...
Ráno táta spolu s dalšími několika lidmi od nás odjeli k nám okouknout situaci. Silnice byla stále zaplavená, muselo se dojet do Zalešan a jít potom přes polní cestu pěšky. Voda začala trošičku ustupovat, první dobrá zpráva, ale všude byl neskutečnej bordel a to nebyl zdaleka všemu konec. Voda došla k vratům našeho pozemku, náš barák přežil, stejně tak sousedům po pravé straně, jinak pod nimi už to bylo podstatně horší. Tam byly všechny sklepy zaplavené a sem tam byla voda i v baráku, garážích, studnách. U nás byla voda "jen" ve studni... Voda ukázala, v jaké rovině (nerovině) naše obec leží. Sousedi v naší uličce po levé straně už měli vodu skoro v baráku a my měli vodu ve vratech. Náves je o něco níž než ohrádka. Do těch chvil jsem myslel, že to může být zhruba tak na stejné úrovni.
pondělí ráno ... voda za sebou nechala velkou spoušť, vyvrácené ploty, zničené zahrádky, a bohužel i zatopené domy
Většinu lidí z návsi evakuovali loďkama, někoho vyváželi oknem, tak si to představte ... Začaly se potvrzovat informace u skutečnostech, které způsobily tak rozsáhlé záplavy jak u nás, tak v okolních vesnicích. Údajně se vylil jeden rybník, voda přetekla do Vavřineckého rybníka, následně pak do Strašíku a tomu ruply hráze na třech místech. Vavřinec naštěstí vydržel, kdyby i on prdnul, bylo by minimálně u nás cca o 3 metry víc, což už si opravdu nedokážu představit...
Táta s jedním sousedem z protějšího baráku zde zůstali přes noc, aby podávali zprávy, dobré či špatné. Pro ostatní to byly chvíle hrůzy, pořád zvonil telefon... Začaly kolovat zprávy o tom, že hrozí ještě protržení rybníku poblíž Klášterní Skalice, stačilo prý 15 čísel a když mám mluvit za Miškovice, bylo by tam ještě o několik metrů víc vody, což by bylo opravdu už neskutečné, nepopsatelné, katastrofální, apokalyptické. Pořád se nikdo z nás nemohl z toho zlého snu probudit, nikdo nechtěl uvěřit, co že se to v těchto dnech děje ...
Úterý 4.6.2013 - DEN TŘETÍ
Voda během noci ustoupila tak, že se dalo projet auty na druhou stranu řeky. Táta pro mě dojel na Křečhoř a jeli jsme do Kolína nakupovat v těch chvílích vše pro nás na vesnici potřebné. Generátor proudu, kanistry benzínu, balíky pitné vody... Říkali nám, že proud zřejmě nepůjde minimálně 14 dní, takže bylo třeba se pořádně připravit. V tu chvíli nám bylo vcelku jedno, jak je co drahý, já prostě vybral z bankomatu peníze až do limitu.
Všichni, kteří se vraceli do vesnice, se báli chvíle příjezdu. Obrovská spoušť, naplaveniny, popadané stromy, bahno, prostě hrůza. Když jsme s taťkou příjížděli, už začaly práce na elektřině, kterou se podařilo nahodit již za několik hodin v tento den, což bylo velmi nečekané. Informace byly takové, že se trafa přesunou někam hodně vysoko, takhle byly první na ráně, strašně blízko vody, ale nakonec vše zůstane tak, jak bylo do povodní. Elektřinu tedy nahodili, což všem bezesporu výrazně usnadnilo práci. Centrály všem tedy bežely jen několik hodin, bejt v tom rachotu 14 dní, to je hrozná představa. Alespoň jsme vyzkoušeli, co lze všechno zapojit a příště budeme vědět. Elektrikářům tak patří velký dík, vše zvládli ve více než rekordním čase!
...zpustošená cesta od nás z ohrádky na náves...
Takřka neustále jsme běhali všichni všude kolem a řešili... Já vzal foťák a vyrazil celou ohrádku nafotit. Hodněkrát jsem se zastavil a jen kroutil hlavou a nadával. Nikdy by nás nenapadlo, že by se tady u nás v Miškovicích mohlo něco takovýho stát. Furt si z toho předtím každý dělal srandu - "Ty vole voda tady v životě bejt nemůže..." No, a máme jí tady ... Pohled na zatopené domy, zničené zahrady, zpřerážené ploty, doslova vyrvané podezdívky, všude bahno, vyplavené záhony, k neuvěření... Kdo co měl na dvoře, to většinou odplavalo o pár zahrad dál či úplně pryč. A v posledním baráku z ohrádky bylo půl metru vody, ten to z týhle oblasti odskákal nejvíc. Ve studních to bylo téměř všude, i u nás, kde voda na pozemku vůbec nebyla, ale ta podzemní voda... Hasiči běhali po vesnici a pomáhali s čerpáním. Voda byla zamořená všim možnym, tekly jen hnědý sračky, doslova ... Po poledni několik z nás vyrazilo podívat se na náves, kde bylo u krámu shromáždění postižených lidí, a bylo zde k dispozici jídlo + pitná voda a další potřebné věci pro dalších několik dní. Z domů, sklepů, garáží se odstraňovalo bahno. Někdo musel vystěhovat prakticky celý dům a o spoustu věcí tím přišel ...
S kámošem jsme vyrazili autem do Kouřimi pro plyn a hromadu sava. V drogerii na nás koukali jak na blbce, bylo jim jasný, že nás to tam spláchlo taky. Špinavý jak prasata a jsou v obchodě. Já tam na ně: "Máte karton sava? "Ne, máme tady tohle a tohle" ... "Tak nám dejte všechno co máte" ... Naházeli jsme to do auta a jeli pro plyn do kamen. Po kouřimskou benzinkou to byla katastrofa, tam sahala voda po střechu některým domům, všude buldozery, kontejnery, nepopsatelnej bordel. Já tomu všemu pořád ještě nechtěl věřit a pomalu jsem se musel smiřovat s tím, že tohle všechno, co se kolem děje, je krutě zasraná pravda (račte prominout ty výrazy, ale to se jinak napsat nedá). Téměř všude po okrese byly zavřené silnice.
Středa 5.6.2013 - DEN ČTVRTÝ
Téměř celý den jsme nejen odváželi všechen naplavený bordel z ulic do přistavených kontejnerů, kterých bylo po vesnici, pokud jsem to dobře napočítal, pět a každou chvíli byly plné. Bordel sousedům naproti nám vyvrátil vrata, vedle se urval kus lávky, v živém plotě kolem struhy byly naplavené klády, klacky a co já vim co ještě, ve struze byl neskutečnej bordel. Zmíněný živý plot jsme spolu s dalšími zlikvidovali celý, voda ho poničila a v tomto "stavu" by tam akorát strašil, takže se postupně odřezal, naházel na hromadu a spálil. Na návsi bylo jakési velitelství, kde byla možnost se najíst, napít, řešit zatopené oblasti s paní starostkou. Tady je třeba připomenout, že se o nás o všechny více než maximálně starala, neustále běhala po vesnici a rozdávala všem to nejpotřebnejší pro odstranění následků povodní.
...jeden ze zaplavených domů na návsi...
K večeru, když přijela mamka z práce, šli jsme společně obhlédnout celou vesnici, kde byla voda. Pohled to byl hrozný, protože domy na návsi dopadly zkrátka špatně, bylo tam až půl metru vody, někde i více! A podle toho to taky všude vypadalo, téměř vše bylo zničeno. Proběhla kontrola splavu a jezu za ním. Jez zmizel, splav s mnoha velkými kameny víceméně vydržel, ale je z velké části poničen. Betonová lávka za splavem přes Výrovku nevydržela, urvala se. Poblíž v lese byly popadané stromy, některé i vyrvané z kořenu, z cesty se vytrhal asfalt. Pořád si každý z nás připadal jako ve zlém snu, ze kterého se ne a ne probudit. Furt jsme si opakovali, že by nikoho z nás nenapadlo, že se tady může něco takovýho přihodit, že se s malinkaté říčky stane obrovský potok. U nás se to prý zvedlo o nějakých 5 metrů, možná i více. Také panovala obava o most tvořící jedinou příjezdovou cestu k nám dozadu na ohrádku, jehož konstrukce mohla být narušena a proto se na něj přijede podívat statik. Minimálně zábradlí je trochu poničené. Z pohledu na postižené domy šel strach, všude se čerpalo, na silnici všude byly hadice. Podzemní voda všem zaplavila studny, takže se voda z nich nedala použít, jelikož byla více než hnědá.
I v několika dalších dnech probíhaly usilovné práce na odstranění následků povodní. Odvezlo se nespočet zničených věcí ze sklepů, dvorů, bytů. Rozebírali se ploty, rozbíjeli betonové podezdívky, počet odvezených valníků s bordelem do kontejneru bych ani snad nespočítal. Jak běžely dny, všichni byli čím dál více unavení a bylo to znát, doslova jsme tam padali všichni na držku, ale dokud jsme neměli to nejhorší za sebou, pořád jsme se snažili držet na nohou a bojovat za naší vesnici! Občas to bylo i o zdraví.
Bylo až neskutečné, jak každý každému pomáhal. Rázem jsme všichni byla jedna velká rodina. Všechno jsme hodili za hlavu, a to jen proto, abychom si navzájem pomohli a dali vše zpět do pucu tam, kde to bylo až do osudné neděle. Ne, že by si tady nikdo nepomáhal, ale ne nadarmo se říká, že "v nouzi poznáš přítele". Těch několik dní nás všechny ještě více stmelilo. Nejlepší na tom všem bylo, že postiženým pomáhali z vesnice i ti, kterých se povodeň nedotkla. "Práce se neposere, jdu vám pomoct"!!! Každý z nás byl více než statečný a odhodlaný pro to dát co nejdříve vše do pořádku!
Asi největší poděkování ale patří naší paní starostce, která se po celou tu dobu, kdy tady každý bojoval s povodněmi, o všechny až neskutečně starala. Neustále běhala po vesnici, rozdávala potřebné věci, zařizovala papíry. Chovala se více než profesionálně, a za to jí patří velké díky. Kdo jí do teď moc neznal, teď poznal, že je to velice silná osobnost a že pokud se někdy stane něco podobného, bude pro nás velikou oporou!
Hasičům také patří obrovské díky. Po celou dobu zásahu se chovali velmi profesionálně, klidně a vše řešili více než pohotově.
........................................................................................................................................................
...hrubý odhad toho, jak se v Miškovicích řeka Výrovka vylila...
Teď, několik dní po povodních, se naše vesnice znovu pomalu probouzí k normálnímu životu, ale bude ještě dlouho trvat, než se následky povodní odstraní. Viditelné stopy po defacto stoleté vodě zde jsou stále na mnoha místech vidět a ještě dlouho vidět budou. Tato povodeň si opravdu nebrala servítky a smetla téměř vše, co mohla. Všude je to jak po výbuchu, nemluvě o obcích, které to zasáhlo podstatně více.
První červnová neděle a několik dalších dní nám všem změnilo životy, už to nikdy nebude takový jako do teď. Dostali jsme výraznou lekci a není jasný, kdy to tady může bejt znova a nedej bože ještě horší. Každopádně na příští případnou povodeň budeme silnější a vybavenější, zvládneme to lépe než teď !!! Už to tady asi zaznělo, ale nikdy by nás nenapadlo, že se tady katastrofa takových rozměrů může stát. Nevinná maličká říčka se během několika hodin změnila v na naše poměry gigantický veletok, který smetl téměř vše, co mu přišlo do cesty. Něco podobného u nás údajně bylo před cca 120-ti lety a prý to bylo o mnoho horší, než letos.
Okolí Miškovic - odkazy:
VIDEA: RYBNÍK STRAŠÍK - PROTRŽENÁ HRÁZ
........................................................................................................................................................
Na červnové povodně budeme vzpomínat nejen kvůli níže sepsaným příhodám či hláškám. Je to skoro jako ve filmu Nezvratný osud, protože od neděle, kdy začaly povodně, se každému z nás tady v průběhu dalších několika dní něco stalo, a šlo i o životy... Jako by ty povodně odstartovaly jakousi sérii událostí.
---CO NAŠTVALO, KDY ŠLO I O ZDRAVÍ, A I O !ŽIVOT!?---
Mamka pár dní předtim byla ve špitále.
Zdeněk si ve sklepě, kde bylo ještě dost vody, omylem přestřih kabel a dostal bombu. A aby toho nebylo málo, venku si ještě šáh na mokrou krabičku s rozvodama, a dostal druhou.
Táta u Fandy rovnal tašky, a málem spad ze střechy. Klika byla, že neměl gumáky, měl jen nějaký pantofle, ze kterejch se vyzul a na poslední chvíli to zachránil, když jel po střeše dolu.
U Vondráčků v altánu jsme stěhovali gauč, já na bahně uklouz a noha od gauče mi přicvakla na levý ruce prostředníček, málem jsem se bolestí pos.al. V první chvíli jsem myslel, že je hotovo, zlomenej prst, necejtil jsem ho a ani jsem nemoh hnout rukou. Naštěstí jen slušný naražení a srážení krve pod nehtem, ten možná sleze. Klika, že mi to nespadlo na zápěstí.
Míša se v pondělí slušně vysekala v autě. Ale v mnoha případech při vás ten anděl strážný Anděl snad opravdu stojí, jinak by to nedopadlo tak, že auto je na odpis a řidič nezraněn :-). Ty stromy u silnice byly naštěstí postavený dobře.
Maruška spadla po schodech do sklepa a málem si vykloubila rameno.
Sixtům se nějak záhadně vysklilo zadní sklo u auta.
Mě pár dní po povodních odešel notebook, spíše tedy komplet software. Dva trojský koně totálně sestřelily operační systém. Přeinstalace, většina dat v prdeli...
Týden po povodních zemřel Novákům pejsek :-(.
Tohle všechno je výsledkem všeho stresu kvůli kreténskejm povodním. Nic se nemuselo stát ...
---ČEMU SE BUDEME SMÁT?---
Táta se Zděnkem jel na traktůrku s bordelem a ztratil ho. Neočekávaně místo doleva zatočil doprava a Zdenda po bordelu ujel ven.
U Vondráčků ve sklepě jsme všechno tak nějak uklidili a Zdenda zvolal: Tramtadadáááááá. Táta to samý ... a od tý doby to všichni furt opakujeme. Nebo další věc... Po doklizení sklepa se zezdola z vody ozvalo "Brekekeke" !! Díky vodě jsme mimo jiné zavzpomínali na jednu letní bojovku před několika lety, když Zdeněk dělal v lese u vody Vodníka a trošku se tam s taťkou, kterej po nás házel ze stromu jabka, napili a Vodník ze stavidla šoup do vody. Z lesa se neustále ozývalo výrazné "Brekekekeke", a této "hlášce" se pořád smějeme.
Lidi od nás z druhý strany se v neděli večer šli podivat na náves na vodu. Vašek: "Hele tady plavou trpaslíci !"
Zdenda v úterý ráno: "Dáme si snídani - Kafe, pivo, Jamesona a jdeme na to"!
Vašek: "Mně ve sklepě plavou pstruzi"!
Novákům v baráku lítal pták a co moh, to posral.
Táta: "Nezapomínejte příště všichni používat gumavice". Asi chtěl říct gumáky a rukavice :-D.
Fandovi ze střechy lítaly internety (chtěli jsme říct eternity) :-D.
Žádné komentáře:
Okomentovat