Londýn je bezesporu jedno z nejhezčích a z hlediska obchodního jedním z nejdůležitějších měst, mnohdy označováno jako "město umění", a určitě ne nadarmo. Stavby jako most Tower Bridge, věž Big Ben, nebo třeba pevnost Tower Hill jsou významnými turistickými atrakcemi a není divu, že během roku zavítá ho hlavního města Anglie spousta návštěvníků, aby obdivovala krásy tohoto města. Londýn je také spojen s mnoha historickými událostmi, například s dosud nevyřešeným případem okolo řádění Jacka Rozparovače. Míst, kam by se chtěl obyčejný turista podívat, je tu opravdu hodně. Tři dny, tolik času jsme měli na to stihnout toho co nejvíc :-).
K tomu všemu jsme využili cestovní kancelář ABC Tours (http://www.euvikendy.cz/), která měla v nabídce spousta poznávacích několikadenních zájezdů do různých významných měst po Evropě, ale Londýn jednoduše "vyhrál". Ani jeden z nás na "ostrovech" ještě nebyl, takže šlo o splnění dalšího snu. Autobusem nebo letecky? Nic jiného než autobus na výběr nebylo, takže bylo třeba počítat s tím, že to nebude nic jednoduchého, co se týče pohodlí. Na druhou stranu je to zajímavé, a nejen proto, že je na trase "Eurotunel" spojující břehy Francie a a Anglie, který leží ve hloubce až 50 metrů pod Lamanšským průlivem. Zájezd měl probíhat stylem "dělejte si co chcete, my vás tam jen odvezem a pak zase přivezem, čas vám nikdo organizovat více méně nebude", což bylo velkou výhodou. Byli jsme tak nezávislí na ostatních, kteří si udělali jiný program.
Několik dnů dopředu jsme si zarezervovali lístky do muzea Madame Tussaud, což je muzeum voskových figurín světoznámých osobností v životní velikosti. Literární postava, Sherlock Holmes, bydlel na adrese Baker Street 221b v Londýně, což je poblíž muzea M. Tussaud, a je zde zřízeno muzeum Sherlocka Holmese, ale tohle v plánu nebylo. Lístky jsme si zarezervovali také na "London Eye", což je dá se říct obrovské ruské kolo vysoké 135 metrů a za dobrého počasí lze odsud dohlédnout až do vzdálenosti 40 kilometrů.
Jako velký fotbalový fanoušek jsem plánoval návštěvu jednoho z předních londýnských fotbalových klubů, respektive jeho stadionu, a to jen z toho důvodu, že budu v Anglii, která je kolébkou fotbalu.
Hodně se také mluvilo o filmově proslulém nástupišti 9 a 3/4 na nádraží King´s Cross, ze kterého Harry Potter a spol. odjížděli Bradavickým Expresem do školy čar a kouzel v Bradavicích. No a když je o tom řeč ... "Příčná ulice" se nachází v centru města, takže její návštěva také nebyla vyloučena :-).
Londýnem oblastí zvanou Greenwich prochází nultý poledník, který dělí naší planetu na západní a východní polokouli a podle kterého se řídí světový čas. Česko je o jedno pásmo na východ, takže je u nás tedy o hodinu více. O tomto místu se také hodně mluvilo ...
Blízko slavného rozlehlého Hyde Parku stojí sídlo královny, Buckingham Palace, které bylo jedním z hlavních našich cílů..
V předběžném plánu určitě nemohla chybět návštěva sídla parlamentu spolu s věží nazývanou Big Ben, dále pak Tower Hill, Westminster Abbey, a samozřejmě také jeden z nejslavnějších mostů na světě, Tower Bridge. Nedaleko od něj kotví křižník ze druhé světové války nesoucí název hlavního města Severního Irska, Belfast, který za války brázdil moře takřka po celém světě a pomáhal tak vyhrát válku - byl naříklad dělostřeleckou podporou při vylodění v Normandii. Již několik desítek let slouží jako muzeum a je od můstku po strojovnu takřka celý přístupný veřejnosti.
Mohl bych tady psát do nekonečna, co všechno bychom chtěli vidět, ale na tohle, co jsem tady vypsal, nebylo moc času - defacto necelé tři dny. Několik dní před odjezdem bylo třeba udělat si čas a dát dohromady umístění všech míst, na která bychom chtěli zavítat - najít je na mapě, přiřadit zastávky metra, v tom nejhorším případě i GPS souřadnice...
___________________________________________________________________________________________________________
STŘEDA 17.dubna, ČTVRTEK 18.dubna 2013
Cestovní kancelář ABC Tours má centrálu ve Znojmě, určila si dvě odjezdová města, a to Brno + Praha. Pro nás bylo samozřejmě výhodnější odjet z Prahy. V dopoledních hodinách jsme naházeli věci do auta a odjeli nabrat mamky kámošku. Krátce po výjezdu od domu se nás táta zeptal, jestli máme všechno. Samozřejmě jsme se otáčeli pro batoh s jídlem na cestu :-D... V jednu hodinu měla ještě mamka na Smíchově jednu schůzku... V místní ulici nám bylo ctí potkat známého herce Jana Šťastného (Ordinace v r. zahradě, Gympl ...), z čehož jsme byli celkem vybláznění, o autogram si nikdo neřekl, škoda :-). Do odjezdu do Anglie zbývalo dost času, ten byl využit k "pocourání" po obchodech kolem hlavního nádraží. Na místních záchodech nás rozesmál jeden pán: "Dvacet korun za vych.ání, to je strašný" :-D. Potom, když jsme se vrátili na parkoviště, říkali si, jestli vůbec stojíme dobře, že prostě "nikde nikdo". Po čase jsme narazili na jednu rodinku a zeptali se, jestli taky jedou do Londýna. "Jedem" :-), takže to už byla jistota, že stojíme na tom správném místě.
Když dorazil autobus (poměrně luxusní), průvodkyně si nás zapsala, naházeli jsme věci do autobusu, rozloučili se s tátou a po třetí hodině odpolední odjeli směr Plzeň k hranicím. Po dobu cesty nám byly podávany informace k zájezdu, co a jak, jak vše bude probíhat a fungovat, představili se nám řidiči atd. V Nýřanech natankovali plnou nádrž a mohli tak s námi bez potíží uhánět až do francouzského města Calais, kde se budeme naloďovat na vlak, který nás převeze Eurotunelem do Anglie. Aby nám cesta lépe ubíhala, pustili nám dokument o Londýně.
První zastávka byla cca po čtyřech hodinách v Rozvadově u McDonalda, kde jsme si dali menší svačinku, protáhli se a mohli pokračovat dál v cestě. Na německé dálnici bylo k vidění několik bouraček. "Semir z Kobry 11 zasahoval" :-). Další zdravotní přestávka byla na pumpě poblíž Frankfurtu, kde bylo při cestě k vidění i jedno z největších letišť na světě (i ve tmě to byla krása). K večeru jsme koukli na film Líbáš jako ďábel :-)... Bylo znát, že se málokomu v autobuse podařilo usnout, protože tam do pozdních hodin bylo celkem rušno :-D. Poslední zastávka před naloděním na vlak v Eurotunelu byla nedaleko za Bruselem, hlavním městem Belgie, někdy kolem druhé hodiny ráno. Někdy ve 4 už náš autobus konečně přijížděl do Calais, kde bylo ještě třeba pár desítek minut čekat na vlak a navíc ještě bylo třeba projít pasovou kontrolou, z čehož všeci byli opravdu "nadšeni". Naštěstí vše proběhlo bez potíží. Chvílku se čekalo na to, až nám zvednou závory, abychom tak mohli najet do vlaku.
Průvodkyně nás obeznámila s nejednou důležitou věcí, a to bylo fotografování uvnitř tunelu. Jakmile by někdo něco vyfotil s bleskem, vlak by svými systémy detekoval světlo (možnost požáru ...) uvnitř a z bezpečnostních důvodů by zastavil, což by byl nemalý problém ...
Po páté hodině ranní jsme konečně vjeli do vlaku, pak ještě chvíli čekali, než se souprava dostatečně zaplní dalšími vozy, a mohli tak zahájit cestu Eurotunelem do Anglie pod Lamanšským průlivem (5:29). Během pár minut díky zvýšenému tlaku začaly všem zaléhat uši, což bylo trošku nepříjemné, ale půl hodiny se dá takhle vydržet, je to jako v letadle... Mamka: "To je stejně zajímavý, přijedem na druhou stranu, a zase bude pět hodin" :-). Krátce po výjezdu (teď už 5:05) jsme poblíž Londýna udělali ranní hygienu a pomalu se začali připravovat na toulky ranním Londýnem.
Kolem sedmé hodiny nás vítalo předměstí Londýna a čekala nás projížďka centrem s tím, že každý může vystoupit na určených místech dle libosti. Netrpělivě každý z nás vyhlížel první patrový červený autobus (double-decker), který je neodmyslitelnou součástí Londýna, stejně tak černé taxíky. Cestou nám byly podávány obecné informace o jedotlivých místech, kudy právě náš autobus projížděl, přitom každý obdivoval anglickou architekturu, která se od té naší podstatně liší :-).
ČTVRTEK 18.dubna 2013
Autobus nás zhruba v 8 ráno vysadil přímo před hradbami Toweru hned za mostem Tower Bridge. Foukal poměrně silný vítr, takže bylo třeba se s tím nějak poprat. Okoukli jsme okolí, přičemž dostatečně zaměstnávali foťáky, a potom společně vyrazili na Tower Bridge, na němž jsme strávili nějaký ten čas a kochali se pohledem na okolí. Poté bylo třeba sejít schody doprava na nábřeží a jít k místům, kde kotví Belfast. Ještě před tím nebylo od věci nahlédnout do mapy a určit si dnešní primární cíle. Poblíž byla kavárna. V té byl ne zrovna příjemný prodavač, kterému jsme navíc skoro vůbec nerozuměli, co tou svojí angličtinou blekotá :-D. Vypili jsme kafe (navíc studený :-D), a rozhodli se navštívit loď Belfast, Tower Hill, a když vyjde čas, tak i "Příčnou ulici" známou z Harryho Pottera. Belfast otevírali až v 10:00, takže bylo dost času na to projít se kolem.
Těsně před desátou se otevřely brány Belfastu, my koupili lístky a vyrazili na jeho palubu. Ze začátku to vypadalo, že je přístupný pouze venku, ale později jsme zjistili, že se dá projít "skrz". Prohlídka válečného křižníku začala být nesmírně zajímavou, navíc když na nás dýchala atmosféra z doby druhé světové války. Téměř všude byly cedule s informacemi o dané části křižníku, a také dobové videoprojekce. Dalo se vlézt k místu, odkud se střílelo děly, kulomety... V útrobách lodi jsou voskové figuríny představující posádku, bylo možné nahlédnout do kajut kapitána, admirála, potom také kuchyně, jídelny, mapovny... Hodně času jsme strávili nahoře na můstku, odkud se tehdy vše řídilo. Dalo se posadit na místo kapitána, navigátora a vyzkoušet i dobový dalekohled. Dalo se vlézt i do kabin, odkud se střílelo děly. Procházení po válečné lodi bylo úžasným zážitkem a koho alespoň trošku zajímá historie druhé světové války, doporučuji se při příležitosti navštívení Londýna na palubu Belfastu jít podívat.
Trochu byl hlad a čas na menší odpočinek. Naše kroky mířily k Toweru, což je středověká pevnost. Čtvercová budova sloužila jako pevnost, zbrojnice, pokladnice, mincovna, palác, místo poprav, observatoř, útočiště a vězení především pro vězně z vyšších vrstev. Před vchodem dovnitř byla anglická klasika - Fish and Chips. Koupili jsme si rovnou i lístky do Toweru, sedli poblíž a spokojeně pojídali, občas nám pomohlo i pár holubů poblíž :-). Naše prohlídka Toweru začala na opevnění, na hradbách obklopující tu hlavní s názvem White Tower. K vidění byly dobové kostýmy, brnění, meče atd. Nešlo si nevšimnout také několika havranů, kterých je na hradě celkem osm a dokud podle pověsti budou v Toweru havrani, bude Anglie bezpečná vůči invazi. Jména osmi havranů, kteří jsou nyní v Toweru - Gwylum, Thor, Hugine, Munin, Branwen, Bran, Gundulf a Baldrick. Více nás spíš ale zajímala hlavní část celého Toweru, kde prý straší duše zemřelých, kteří zde byli popraveni. Na žádné strašidlo ale nikdo z nás nenarazil, škoda :-D.
Po opuštění hradeb Toweru začalo šíleně pršet a padaly malé krupky, proto všichni rychle zaběhli pod nejbližší přístřešek a čekalo se, až déšť trošičku ustane. Mezitím jsme študovali mapu, protože naše cesta měla vést po stopách Harryho Pottera, do Příčné ulice, která se nachází nedaleko od Toweru v části s názvem Leadenhall Market. Když déšť trochu ustal, vydali jsme se na cestu, jenže po chvíli zase začalo pršet. To bylo určitě tím, že jsem půl hodiny předtím pohlédl na oblohu a prohlásil, že to vypadá, že bude hezky :-). Navigaci, která nám měla pomoci s lepší orientací, se nám do chodu uvěst nepodařilo, pořád hledala družici, a nenašla :-D. Proto nám nezbývalo nic jiného, než spoléhat pouze a jen na orientaci v mapě. Počasí nám opravdu nepřálo, chvíli to fičelo, pršelo, chvíli zase byl klid, pořád takhle na přeskáčku. Nejhůře dopadly naše deštníky, z nichž jeden byl totálně na odpis, ale byla to neskutečná sranda i za cenu toho, že jsme byli mokří jako krysy :-D. Před námi byla zastávka metra Monument, což nás dále nasměrovalo k Leadenhall Market (jen tak mimochodem, zrovna jsme se pohybovali v místech, kde v roce 1888 pobíhal a vraždil legendární Jack Rozparovač!). Na první pohled to moc nevypadá, ale ve výlohách mají pár věcí, které si zde studenti Bradavic kupovali. My zavítali do filmového obchodu s hůlkami (alespoň nám to tak přišlo ...), kde normálně prodávají suvenýry. Dokonce tam měli i bezovou hůlku, za 25 liber :-D.
Nedaleko od metra Monument se nachází památník velkého požáru, který zachvátil Londýn v roce 1666, a podle infomací od naší průvodkyně vedlo nahoru na vyhlídku 130 schodů, my jich ale napočítali něco kolem 280-ti :-D. Zdálo se nám to nekonečný, než jsme vyšli nahoru. "Ještě tři patra a budeme nahoře!" To už jsi ale říkal před pěti patrama!" :-D... Výhled z výšky 60 metrů byl krásný, ale trochu se nám podlamovaly kolena :-).
Někdy kolem páté bylo třeba být v Barkingu (předměstí Londýna) na hotelu, takže nás čekala cesta metrem ze stanice Monument. Trochu byly problémy s kupováním lístků, protože tady se to dalo jen přes automat, což se nám ze začátku nedařilo, strávili jsme u něho tak 15 minut, než jsme získali potřebné jízdné. Všichni byli zvědaví, jak se nám podaří v tom všem vyznat a jestli chytíme to správné metro. Když přijela první souprava s konečnou v Upminsteru, ještě nikdo z nás neměl absolutní jistotu, zda je to to správné, proto jsme radši ještě jednou koukli do plánku metra a zjistili, že se do něj dalo nastoupit. Další příjíždějící souprava měla konečnou na zastávce Tower Hill, což nám přišlo trochu divný, ale bylo to naším směrem, tak jsme do něj vlezli. Na stanici Tower Hill tam skočil nápis Richmond, což byla konečná, ale na druhé straně města, takže nic jiného než vystoupit nám nezbývalo. Čekalo se tedy na další, to ale s konečnou v Uminsteru přijelo na opačné nástupiště, takže jsme z toho byli úplně vyjetý :-D. Ale za chvíli nás nemohlo potkat nic lepšího, než souprava s konečnou právě v Barkingu, takže tohle byla ta absolutní jistota :-). Asi za půl hodinky byla zastávka Barking.
Metro v Londýně :-) lepší mapka ---zde---
Poprvé nás zradila špatná orientace, šli jsme jiným směrem, ale nakonec jsme náš hotel, který je od metra vzdálen zhruba 20 min pěšky, úspěšně našli. Cesta vedla přes tržiště a krásný parčík s názvem Barking Abbey Grounds. Před hotelem Ibis, který byl vedle našeho hotelu s názvem Formule 1, stál náš autobus, před ním jsme po příchodu dostávali info od průvodkyně, dostali kartu od pokoje (na způsob klíčů), vzali si věci a šli se ubytovat. Žádný přepych to nebyl, ani ho nikdo z nás nepožadoval, na vyspání to bohatě stačilo. Takřka tam nebylo k hnutí, všechno bylo umístěno těsně vedle sebe. Záchody a sprchy byly na každém patře společné, což jsme trochu nečekali, ale všichni to museli brát tak, jak to bylo. Zejména večer bylo velkým problémem "chytit" volnou sprchu či záchod :-D.
Kousek odtud bylo Tesco, kde jsme si byli koupit zásoby na zítřek. Dokonce tam prodávali i české pivo (Budvar a Plzeň) :-). Anglické tam vůbec neměli, tak jsem si vzal nějaké dánské, nebylo špatný :-) ... Pak už na nic čas nebyl, nohy nás trošku bolely, před spaním proběhla nějaká ta hygiena a hurá vyspat se na další den, kdy bude v plánu muzeum Madame Tussaud, nádraží King´s Cross, Big Ben, London Eye, Trafalgar Square, možná nějaká ta hospůdka a kdo ví co ještě ... :-)
PÁTEK 19.dubna 2013
Mohlo být něco málo před 8 ráno, kdy jsme vstávali do druhého našeho dne. Snídaně byly vedle v hotelu Ibis. Bylo tam plno a hlavně fronta skoro až ke dvěřím. Uběhla celkem dlouhá doba, než byla možnost sednout si k volnému stolu, jelikož tam s námi byla ještě nějaká škola. Jídlo bylo celkem chutné, jediné pozitivum na tom všem :-D. Před devátou bylo třeba vyrazit na metro, cesta byla tentokrát v pohodě. Orientace v nástupištích nám nedělala větší problémy, a mohli jsme tak v klidu odjet po "růžové" trase na stanici Baker Street (která patří k nejstarším v Londýně), kde se poblíž nachází muzeum Madame Tussaud.
Bylo vidět hned po výlezu z metra, takže se šlo zjišťovat, jak to tam funguje s lístky, když je máme zarezervované. Tvořila se tam velká fronta, ale naštěstí to šlo celkem rychle. Klikou bylo, že jsme nemuseli stát frontu na koupi lístků, protože ta byla ještě delší a postupovalo to tam hodně pomalu. Prohlídka začínala v tom nejvyšším patře, pak se postupně scházelo postupně dolů, přičemž v každém patře byly figuríny vystaveny podle toho, kdo se v čem proslavil. Naše cesta začala u herců, jako prvního jsme viděli Toma Cruise :-). Kdybych nevěděl, že se nacházím v muzeu, řeknu, že je živej :-D. To platilo i o všech ostatních. Záměrně nikdo neštudoval, koho v muzeu můžeme potkat, takže o to pak byl každý překvapen, že narazil na toho a toho :-). Téměř u každé figuríny se každý vyfotil, tohle bude krásná památka. Můžeme si říct, že jsme stáli např. vedle princezny Diany nebo Arnolda Schwarzeneggera. Kdybych tady měl vypisovat, koho všeho jsme viděli, byl bych tady ještě dlouho - jeďte do Londýna a přesvědčte se :-D. Součástí prohlídky muzea byla i návštěva "domu hrůzy" :-D. Muselo se projít několik místností s tím, že mezi námi běhali různí lidé v převlecích za známé postavy, zombíky atd.. Působilo to celkem strašidelně, při každém výkřiku skupinky před námi jsem si řikal: "Ty vole co tohle bude za ksicht" :-D Čekal jsem, že tam potkáme Freddyho Kruegera, nepotkali, jaká škoda :-). Na konci nám pustili krátkou videoprojekci ve 4D, což byl úžasný zážitek. Známí hrdinové (Kapitán Amerika, Hulk, IronMan ...) z filmů zachraňovali Londýn. Je to na způsob 3D, akorát na vás může stříkat voda, do zad vás ze sedačky můžou bodat takový nepříjemný věci atd., je to zábava.
Záměrně je zde fotka s Hermionou, protože naší další zastávkou mělo být ono slavné nástupiště 9 a 3/4 na nádraží King´s Cross. Řekli jsme si, že to dojdeme pěšky, neni to nijak extra daleko, asi tak 30 min chůze. Nohy nás už trošku bolely, ale to, že možná uvidíme nástupiště, odkud odjížděl Bradavický Expres, nás nutilo vydržet :-). Už z dálky se začala vynořovat starší část nádraží, později na nás vykoukla i ta novější. "Tak a kde je to nástupiště?" Doma jsem si udělal takový stručný plánek, kde by se mělo nacházet. Nádraží má dvě velké budovy, a my jsme samozřejmě hledali špatně (v té starší části), až nás to trochu štvalo, že tam to nástupiště nikde neni. Chtěl jsem navrhnout jít se ještě podívat do vedlejší budovy, ale trochu nás tlačil čas, takže ... to nástupiště tady bude furt, a může to tak být cílem pro možnou příští návštěvu Londýna :-). Klidně ten neúspěch svedu na sebe, měl jsem si udělat podrobnější plánek a ne ty svoje čáranice, v kterých se pak ani nedalo pořádně vyznat :-D. Příště tam trefim!
Dalším významným místem v Londýně je Trafalgar Square, kde stojí památník připomínající bitvu u Trafalgaru. Rozhodlo se, že se tam zkusíme svézt patrovým autobusem, double-deckerem. Ze začátku nám trochu trvalo vyznat se v řádech linek, kterých přes King´a Cross jezdí celkem dost. Po čase se nám podařilo vypátrat, že odsud jede na Trafalgar linka č. 91, která podle uvedených informací měla jezdit každých cca 10 minut, ale my tam stáli jak blbci asi půl hodiny, než nám ten náš autobus přijel. Mezitim se několikrát stalo, že těsně za sebou projeli dva autobusy na stejný lince. Když jsme nastoupili do našeho busu, za námi byl další stejný. V Londýně maj zajímavou dopravu, věčně ucpáno - i když je fakt, že byl pátek odpoledne :-). V patře byly úplně vpředu volná místa, my si nepřáli nic jiného, než sedět právě v první řadě a mít tak super výhled :-), a podařilo se. Trafalgar byl konečnou stanicí, autobus tam dojel za nějakých půl hodinky. Na náměstí jsme strávili zhruba 20 minut a pak nás čekala cesta k Big Benu...
I když to byla jedna zastávka metra, pěšky se nám jít nechtělo, času nebylo na rozdávání... Jenže ouha, vlak se rozjel na druhou stranu, takže neplánovaně jsme dojeli na Piccadilly Circus, nejrychlejším možným způsobem se nám ale podařilo vrátit zpátky a dojet na stanici Westminster, která je blízko parlamentu a londýnského oka. Hned po výlezu z metra se nad námi tyčila věž Big Ben, což byl nádherný pohled.
Na BigBenu div že nám nezůstaly oči, protože je to neskutečná krása. Stejně jako do muzea M.Tussaud měl každý z nás rezervovaný lístek na London Eye, které se nachází přes most Westminster Bridge nedaleko Big Benu. Při pohledu na toto obrovské "ruské kolo" se nám tajil dech. 135 metrů je prostě 135 metrů, díky kterým je již několik let nejvyšším na světě. Z mostu se daly dělat krásné fotky této úchvatné atrakce, a nejen jí. Čím víc jsme se blížili pod kolo, trochu se nám podlamovaly kolena, jaká to byla výška :-). V budově před kolem se tvořila dlouhá fronta na lístky, kde jsme strávili pěknou porci času. Po vyzvednutí nás ještě čekala několikaminutová 4D projekce. Byl to takový průlet skrz Londýn... Další frontu bylo třeba vystát přímo pod kolem, tentokrát už to ale šlo do finále, jelikož se čekalo na nastoupení do kabinky, ve které pak strávíme 30 minut a budeme si moc užít Londýn až ze 135-ti metrové výšky. Před nástupem bylo vhodné připomenout jednu takovou zajímavou skutečnost, a to takovou, že hřídel kola a jeho náboj byly vyrobeny v České republice. Koho by to kdy napadlo, Češi jsou prostě všude :-). Pohled na Londýn z obrovské výšky byl naprosto úchvatný, navíc když nám přálo počasí. Další zajímavostí bylo, že ta naše kabinka měla jako jediná ze všech červenou barvu, takže o to víc si tohle budeme pamatovat :-).
Po opuštění "London Eye" jsme se šli někam nadlábnout (nakonec to skončilo u rychlého hot-dogu), poté se vrátili se přes most k Big Benu a šli na druhou stranu této nádherné stavby, částečně si prohlédli Westminster Abbey, kde se před dvěma lety uskutečnila královská svatba (William, Kate). Pořád bylo na co koukat :-).
To by bylo pro dnešek v této části Londýna vše. Vrátili jsme do metra a odjeli na zastávku Embankment, kde bylo naším cílem zajít do místní vinárny ze 16. století. Podobným výletům občas nechybí nějaké to pozdvižení v podobě nějakého toho průšvihu. Já si při průlezu v metru na Westminsteru nechal v turniketu lístek, na což se přišlo, až kdy jsme vystoupili na Embankmentu. Právem mi bylo nadáváno do debilů apod., já se tomu smál, protože co může člověk dělat... tohle se stane i v lepších rodinách :-D. Desetkrát si ten lístek pípnete, vezmete zpátky a pojedenáctý ne :-D. Po výlezu z metra se čekalo na příbuznou máminy kámošky, která žije v Londýně a měla nás večer trochu provést jeho potemnělými ulicemi. První zastávka byla již zmíněná vinárna, která se jmenuje Gordon´s Bar. Bylo tam slušně narváno, ale nakonec se nám podařilo posedat na židle a začalo se ochutnávat víno. Já, co víno normálně nepiju, do sebe nalil několik skleniček, protože bylo moc dobrý, i ostatní si moc ochutnávali.
Po chvíli se rozhodlo, že se podíváme na Piccadilly Circus a Leicester Square, což je část města s neonovými reklamami a je tu také spoustu obchodů a zábavních podniků. Nejprve jsme zavítali do jedné místní hospůdky. Trochu nás překvapilo, jak přísný jsou tam kontroly, protože tam skoro po každym chtěli občanky (tam jsou prej plnoletý až v 21 letech...). Moc jsem chtěl ochutnat nějaký to anglický pivo, ale prostě neměli, tak se nakonec pilo ani nevim jaký :-). Strašně nás udivilo to, jak rychle ty piva točili. Nemělo to pěnu, jako voda, ale nakonec jsme to zdárně vylemtali a šlo se do další hospody. V tu chvíli nikdo z nás netušil, jaký problém budeme řešit za několik minut. Já o pár baráků dál najednou zjistil, že nám chybí náš červený batoh :-D, takže jsme se vraceli do hospody... Batoh zůstal na tom samém místě, nikdo si ho ani nevšim. Byla to klika jako hrom, být v Praze, už bych ho nenašel. V tu chvíli mi bylo hrozně trapně. V jeden den udělat dva průsery, to mi fakt začalo kazit úsměv (bágl jsem do tý doby snad nikde nenechal), ale vše je jednou poprvý a nakonec jsme se tomu všemu smáli jak blbci :-D. "Co ještě dneska příde"? říkal jsem si. Další hospůdka, do které jsme zavítali, byla poblíž Leicester Square. Tam mi to "červený" pivo chutnalo víc, i když jsem byl dost vytočenej z toho, co se mi ten den všechno přihodilo. Celkem byla zábava, ale už bylo celkem pozdě a byl čas vyrazit na hotel.
Díky mé blbosti mi holky kupovali lístek na metro, a to celkem za draho ... Do Barkingu to bylo docela dost zastávek, a mě se už na začátku chtělo trošku na záchod - piva ... Když zbývalo asi deset zastávek, já začal krutě přešlapovat a modlil se, ať už jsme v Barkingu, holky mě povzbuzovaly, abych vydržel :-D. "To už nejde! "Tohle je o zdraví"! Opravdu už jsem mlel z posledního, šíleně se zpotil a málem se tam i zhroutil. Lidi na mě koukali jak na dementa, ale mě v tu chvíli bylo všechno u pr.... . Naději mi daly noviny ležící vedle na sedadle, kde psali něco o fotbale, tak jsem se do toho snažil trochu zakoukat a nemyslet na nic jinýho, ale po chvíli jsem dospěl k tomu, že to prostě nejde! :-D. Já po vystoupení z metra vyletěl jako střela, řek, ať na mě tady počkaj, a běžel ven vykonat svou potřebu. U výlezu z metra mě chtěl zastavit nějakej černoch a chtěl se na něco zeptat. Já na něj zařval "uhni nebo tě poch.iju"!!! :-D. Nohy mě zavedly za roh směrem k hotelu a vůbec mi v tu chvíli nevadilo, že tam někomu dojim na popelnice :-D, pro mě to bylo jako vítězství, takhle se mi nikdy v životě snad ještě neulevilo :-D. Měl jsem za to, že ty dvě ženský budou čekat někde u metra, ale ony nikde tam, takže nadávky nebyly od věci :-D. Žádný zmatky, šel jsem k hotelu... po chvíli se ženský objevily v dálce na ulici. Všechno jsme si rozumně vysvětlili a šli na hotel, padli do postelí, a nechtěli uvěřit tomu, co že se to dneska všechno přihodilo. Osud si se mnou krutě pohrával :-D. Na příští (škoda že už poslední) den byl v plánu Buckinghamský palác a kdyby to vyšlo, tak i stadion FC Arsenal, nemůžu prostě z Londýna odjet a nenavštívit alespoň jedno sídlo předního fotbalového klubu :-).
SOBOTA 20.dubna 2013
Nasnídali jsme se, sbalili věci, odnesli do autobusu, odevzdali kartu od pokoje, vzali si jen to nejdůležitější a naposledy vyrazili do města. V 11:00 jsme chtěli stihnout výměnu stráží u Buckinghamského paláce, takže jsme se snažili vše zorganizovat tak, aby nám to vyšlo a byli tam včas . Kolem 10 ráno jsme koupili lístky na metro a jeli po District Line na zastávku Westminster, která je od paláce vzdálená pár stovek metrů, několik minut chůze. Téměř po celou dobu směrem k paláci se na pravé straně přes silnici rozprostíral jeden z nejkrásnějších parků, St. James Park. Zrovna probíhala výměna stráží, takže bylo u sídla královny celkem narváno, ale podařilo se nám dostat do první řady a pozorovat kráčející stráže od nedalekého muzea směrem k paláci. Poté byl čas mezi tou houští těl vyrazit podívat se na palác trochu víc zblízka a obdivovat tuto nádhernou stavbu.
Zanedlouho se rozhodlo, že další cesta bude směr Arsenal FC, aby měla moje dušička pokoj :-). Stejně tak se nazývá i zastávka metra, na kterou byla možnost přímo dojet ze stanice Green Park, která od nás byla od Buckingamského paláce nejblíže. Pro jistotu bylo třeba kouknout do mapy a vyrazit tím správným směrem přes rozlehlý zelenající se Green Park. Pořád jsme divili nejen tomu, jak v Anglii auta můžou jezdit vlevo :-D, ale i tomu, jaká tráva jim roste v parcích, protože tak zelenou trávu ještě nikdo z nás snad neviděl, je to něco krásného. Ne nadarmo se říká "jako anglický trávník" ... Po Londýně jezdí auta spousty značek, ale zrovna škodovky tady moc k vidění nebyly, o to nás víc překvapila v ulici za parkem stojící Škoda Felicia :-) Do metra už to bylo jen kousíček, Arsenal byl na trase, takže nebylo třeba nikde přestupovat.
Hned u výlezu z metra byla nepřehlédnutelná cedule "Arsenal Football Club" a šipka doprava. Je to tam taková zvláštní čtvrť, do poslední chvíle mezi malými baráčky nevíte, že je kus od vás obrovský fotbalový stadion, potom zajete za roh a začíná se to tam vybarvovat klubovými barvami. Pod obrovským nápisem Arsenal vedly schody přímo k Emirates Stadium, který se nachází poblíž starého, dnes již zbouraného stadionu, Highbury. Pak bylo třeba ještě přejít přes menší most, aby byl vidět v plné kráse. Je to skutečně krásný stadion, co si budeme povídat ... Vedle se nachází klubové muzeum, tak nám nevadilo obětovat 7 liber a zavítat dovnitř. Jeden pán u vchodu nás tam s úsměvem přivítal a začal anglicky vyprávět, co a jak. Byl to jedinej angličan za tu dobu, kterýmu jsme rozuměli snad každý slovo :-D, jinak ty Angláni hrozně melou... Muzeum je rozděleno na dvě části, historickou (první poločas) a novodobou (druhý poločas). Všude jsou vystaveny dresy, plakáty, poháry, vlajky z vybraných zápasů. Dokonce tam lze nalézt i tu ze zápasu s pražskou Spartou z roku 2005! :-). Je tam i mnoho videoprojekcí, kdě běží největší úspěchy klubu, nejlslavnější góly, hráči ... Rozhodně to nebyla ztráta času, zejména já byl v sedmém nebi :-). Na konci prohlídky byla možnost přispět na klub. Symbolicky jsme podpořili Arsenal jednou librou a za tu si mohli odnést různé plakáty, časopisy, knížky o klubu ... Poté jsme se procházeli kolem stadionu, všude kolem byly fotky se jmény současných hráčů a několik soch slavných postav, které měli s "The Gunners" co dočinění. Na druhé straně stojí obrovský fanshop klubu, do kterého by byla škoda se nepodívat. Nemohlo to skončit jinak, než nákupem :-D. Nejvíc se asi povedla klubová šála.
Po opuštění sídla Arsenalu bylo na čase ještě jednou zavítat na Baker Street a nakoupit pár suvenýrů. Poblíž se nacházela pizzerie, kde bylo úplně prázdno, tak jsme neváhali a dali si dobrou pizzu. Nakonec nás nohy zavedly do muzea Sherlocka Holmese. Čas byl ale jen na to nahlédnout do místní prodejny. Před šestou večerní všichni museli být v Barkingu u autobusu, což nám vycházelo tak akorát. V metru jsme přišli na to, že část metra na přímé trase do Barkingu je uzavřená a všechny linky končí na King´s Cross, takže bylo třeba dostat se nejprve tam, pak přesednout na jinou trasu (černou), tou dojet na stanici Bank, a nakonec na stanici Monument sednout na District (zelenou) a dojet do Barkingu. Díky těm zkušenostem z předchozích dnů jsme to dali řekl bych s velkým přehledem, bez ztráty kytičky, naštěstí i lístků :-).
U hotelu jsme pak sdíleli zážitky s dalšími účastníky zájezdu a několik minut po šesté náš autobus začínal pomalu opouštět Barking. Byly to krásné tři dny strávené v jednom z nejhezčích měst na světě, na které nikdo z nás určitě nezapomene. Našemu výletu nechybělo nic - zábava, dobrodružství, a ani menší slovní potyčky. Myslím, že jsme si to všichni maximálně užili, a doufám, že sem ještě někdo z nás znovu zavítá, protože ty tři dny nebyly takovou porcí času, abychom stihli více míst, na které stojí za to se podívat.
Žádné komentáře:
Okomentovat