Jindrův blog: Red Bull Air Race - Německo, Lausitzring

Zážitků není nikdy dost, a pokud jste fanoušci sportu (v tomto případě motorsportu), tak ty první čtyři slova v tomto článku uvedené, platí o to víc. Formule, motorky, ok, super zážitky, ale ono to taky časem může nějakým způsobem omrzet. Nemyslím to tak, že vás onen druh sportu už nebaví, ale prostě chcete zažít taky něco nového. Můžete být fanoušky Vettela či Rossiho, ale pořád vnímáte, že se někde tu a tam létá i Red Bull Air Race, což je mistrovství světa leteckých závodů. Je to zkrátka Formule 1 ve vzduchu. Obrovská přetížení, do doho se trefit přesně a správně mezi pylony, to všechno v co nejlepším čase, to je úžasná letecká show.

To si takhle doma sedíme, při pokecu a večerním popracovním pivečku či vínečku, bavíme se, a najednou z čista jasna narazíme na stránky cestovní kanceláře Czech Sport Travel. Ne že bychom je dosud neznali, ale prostě na nás na netu vykoukly. Red Bull Air Race, jo to víme co je, ale ještě nás snad ani trochu nenapadlo se na tuto úžasnou leteckou podívanou podívat osobně. Menší zkušenost máme z rakouského Red-Bull Ringu, kde loni před závodem Formule 1, kterého jsme byli osobně přítomni, létal nad okruhem pilot Hannes Arch a předváděl se svým strojem úžasné kousky. Možná i tohle hrálo trošku roli v tom, že jsme se nakonec s tátou rozhodli pro to, že navštívíme závod Red Bull Air Race v Německu na závodním okruhu Lausitzring.

Něco málo po čtvrté hodině budíček, ošplouchnout se, obléci se, dáti kafíčko, zkontrolovat věci potřebné s sebou (beztak na něco určitě zapomenem Smějící se

). Peugeot 2008 s naší dvoučlenou posádkou startuje přesně ve 4:47 ze dvora a vyrážíme tak do Prahy, k hlavnímu nádraží, odkud dále budeme pokračovat autobusem cestovní kanceláře Czech Sport Travel. Cesta volná, bez problémů, auta nikde (kdo by taky kam jel v neděli v 5 ráno... Smějící se

). Při příjezdu v půl šesté jsme již na druhé straně silnice, před Fantovou kavárnou, viděli fialový autobus, kterým za půl hodinky odcestujeme směr Německo, kousek za hranice, na závodní okruh Lausitzring, kde budeme poprvé svědky leteckých závodů Red Bull Air Race. Takže z parkoviště šup do výtahu, sjet dolů, a přejít na druhou stranu silnice.

Čtvrt hodiny před odjezdem proběhlo společně s ostatními u autobusu nahlašování delegátce zájezdu, poté všichni obsadili libovolná místa v autobuse, jelikož nebyl plně obsazen, nýbrž z tak třičtvrtě, jelo přes 30 lidí. Přesně v 6 vyrážíme na několikahodinovou cestu. Během několika minut k nám mluvila delegátka, slečna Verča, a dala ty nejzákladnější informace. Dále rozdala všem obálky, kde byly vstupenky, pojištění, plánek Lausitzringu, velmi nabitý celodenní nedělní program na okruhu. Nechyběl katalog s nabídkou zájezdů, který jsme ihned letmo prostudovali, a myslím, že by to s touto cestovkou nemusel být zdaleka poslední zájezd za sportovními zážitky. A dala nám také možnost si zasoutěžit, a to tak, že mohl každý vyplnit lísteček, kde si tipl umístění českého reprezentanta Martina Šonky. My s tátou ale neměli tužku, tak jsme od toho upustili a jen si tipli nanečisto. Táta 5. místo, já 4. místo.

Tak, jsme venku z Prahy, tradá, dálnice D8, a za krásného východu Slunce a příjemného počasí frčíme směr Německo. V Ústí nad Labem ještě přistoupil poslední cestující (7:15). Dokonce se nám dařilo jet čtvrt hodinky v předstihu, protože tato zastávka byla v plánu až v 7:30. Poté na benzince MOLce za Ústím následovala půlhodinková pauza, která byla využita pro nakoupení pití, jídla. V 7:50 už nám nic nebránilo v tom, abychom konečně nabrali směr Lausitzring.

Po bezproblémové cestě nás krátce před půl desátou již začaly navádět cedule s jasným nápisem EuroSpeedway Lausitz (tak zní přesný název okruhu). Při parkování na našeho řidiče cosi hlásil pořadatel, ale řidič s ledovým klidem prohlásil: "Já ti nerozumim ty vole!" Smějící se

Výtlem v autobuse byl značný. A jelo se dál, pořadatel nepořadatel. Po zaparkování bylo třeba vystát frontu kvůli kontrole věcí a vstupenek. Všechno v pohodě, a vyrazili jsme k okruhu. Po chvilce už na nás začala za řevu leteckých motorů (právě asi probíhal nějaký trénink) z povzdálí vykukovat hlavní tribuna, která je tady obrovská a je to takový symbol tohoto (především) oválového okruhu. A jelikož je to ovál, pěkně se šlo dokolečka, kolem přírodním tribun, tak přes kilometr, až k tribuně E, kde bylo "naše" území. Cesta od autobusu zabrala půl hodinky.

Po vyjítí několika desítek schodů na vrch betonové tribuny se nám naskytl krásný pohled na celý Lausitzring. Okruh nabízí spoustu konfigurací, protože krom oválu je zde i okruh vnitřní, a některé další úseky vedou i mimo areál. Z každého místa je vidět v podstatě každý kout trati, všechny tribuny jsou zde umístěné dokolečka, mezi kterými nelze přehlédnout tu obrovskou hlavní, která je postavena na styl amerických oválů.

Po zaujmutí pozic na tribuně jsme již netrpělivě čekali na všechno, co nás během následujích několika hodin čeká. Vše začalo v 11 hodin, kdy se na oválu představila driftující auta, dále se nám pak ukázaly vozy série NASCAR, Porsche, superbikové motorky, a zde v Německu velice populární vozy série DTM. Všechny stroje předváděly za značného rámusu motorů úžasné kousky, gumovaly, dělaly kolečka. Vozu NASCAR dokonce začala hořet pneumatika.

Ve 12 bylo na programu přestavení pilotů Red Bull Air Race. Probíhalo to tak, že nejprve po okruhu projely motocykly s vlajkami reprezentující piloty, a za nimi poté pomaličku projížděl řekněme starší mikrobus, a na něm stáli všichni piloti včetně našich, Martina Šonky a Petra Kofsteina, a mávali divákům, kteří jim to následně vraceli mohutným pískotem, potleskem i maváním.

Následovala hodinová pauza, kterou jsme využili na nákupy, abychom si také z Lausitzringu odvezli kromě zážitků něco věcného. Došlo na trička, kšiltovky, ale také na deštník. To vše z oficiálního stánku Red Bullu, ceny nebyly nijak závratné (s Formulí 1 nepříliš lze srovnávat).

Od 13 hodin byl na programu Challenger Cup, což je něco jako GP2 ve světě formulových závodů. Řekněme tomu druhá liga v leteckých závodech. Během těchto letů se však nad Lausitzringem začlo smrákat a poté začalo poměrně silně pršet. Závod musel být po několika minutách přerušen. Deštníky, pláštěnky byly opravdu nezbytné a chvílemi to bylo dost protivné počasí, protože do toho foukal vítr. Docela jsem litoval všudypřítomné jedince, kteří proti dešti nic neměli. Vzhledem k tomu, že bylo hnusně poměrně dlouho, se Challenger Cup pak již nelétal a přešlo se na další program, což byl seskok skydivera.

V 15 hodin začalo to hlavní, a to Master Class závodů Red Bull Ai Race se všemi čtrnácti piloty. Hannes Arch, Nigel Lamb, Martin Šonka, a další ti nejlepší piloti, se nám začali ukazovat ve vší letecké parádě. Jejich piruety a průlety mezi pylony byly úchvatné a dechberoucí. Zatímco Petr Kopfstein vypadl hned po prvním letu, Martin Šonka v něm obsadil postupovou příčku mezi nejlepších 8, přestože dostal dvousekundovou penalizaci za špatný průlet jedním z pylonů.

Mezi těmi osmi nejlepšími se pak vymazaly časy a létalo se nanovo. Dále se soutěžilo o nejlepší čtyři časy. Martin Šonka zaletěl opět skvěle a mezi nejlepší čtyřku se, pro potěšení poměrně velkého počtu přítomných českých fanoušků, dostal, jelikož jeho čas byl druhý nejlepší, takže jsme společně s ním věřili v pódiové umístění, což by jen umocnilo prožitek ze závodu. Jenže to bohužel nevyšlo, Martin si v posledním letu časově pohoršil a na první tři pak nestačil. Velká škoda, ale i čtvrté místo je výborné.

Před šestou hodinou jsme plní dojmů dokráčeli k autobusu, dali pivko a v půl sedmé odfrčeli směr Praha. Cestovní kancelář Czech Sport Travel nám zprostředkovala dosud netradiční zážitek, za který jsme moc rádi a celý program na okruhu EuroSpeedway Lausitz si každý z nás náramně užil, zejména pak samotný závod Red Bull Air Race. Pokud se nelétalo, jezdilo se auty po oválu, dokonce nad námi jednu chvíli létal historický letoun Douglas DC-3, skydiver, parašutisté. A že to trochu pokazil déšť? To je prostě příroda a k motorsportu či letectví to bude pořád patřit.