S gepardem na procházce. Prostě úchvatné!

Nebylo to poprvé, co jsem navštívil stránky firmy na zážitky, tedy firmy Allegria, která zprostředkovává na stovky různých zážitků, a po několika jejich absolvování jsem byl vždy nadšen. No a když přijde čas Vánoc, právě nějaký ten zážitek může být skvělým dárkem. Už dlouho jsem věděl, že nabízí i "Procházku s gepardem", kdy několik hodin strávíte s různými kočkovitými šelmami, ale především po boku ochočené gepardice. Přítelkyně si ze mě dělala srandu (což mě bylo pochopitelně jasné ), že chce k Vánocům velkou čičinku, ale živou, plyšovou ne . Pár kliknutí na internetu stačilo k tomu, abych jí procházku objednal a alespoň tak částečně splnil její ze srandy přání.

Rezervace byla na 30.prosince, možná trochu zvláštní datum (lepší by bylo léto), ale nejhlavnější bylo, aby bylo hezky. No a tak jsme si udělali dlouhý výlet do vesnice Radostice, která se nachází v Jihomoravském kraji nedaleko Brna. Panovalo velmi pěkné slunečné počasí, i když se teplota blížila bodu mrazu. Všechno zatím vycházelo skvěle. Po příjezdu na tak klidné a odlehlé místo se ani nechtělo věřit, že tu někde chovají dva gepardy a několik dalších kočkovitých šelem.

Krátce před polednem jsem informoval pana Juttnera, že čekáme před vchodem velmi rozsáhlého pozemku. O pár minutek později nás jako první vítal krásný pejsek jménem Bonnie, samojed s huňatým bílým kožíškem, páníčka měl v patách. Už přivítání s panem Juttnerem bylo velmi milé a byla to přezdzvěst toho, co hezkého nás v následujících několika hodinách čeká. Po odevzdání zážitkového poukazu se nám pan Juttner nabídl s pořízením fotografií vlastním fotoaparátem, abychom měli se zvířátky i nějaké společné. Vše později pak poslal emailem. Postupně vyprávěl, jak se k chování zvířat dostal, a mezitím nás postupně provázel po pozemku.

Nejprve jsme se dostali k výběhu kanadských rysů. Možnost přímého a nebojácného vstupu dovnitř byla skvělá. Rys jménem Tim byl velmi zvědavý, kdo že se na něho přišel podívat, ale spíše se držel zpátky na střeše jeho domečku. Pořád po nás roztomile koukal. Krásná kočička. Hned vedle byli další dva jeho kolegové (teď si nepamatuji jména), ale spokojeně leželi schovaní v přístřešku, který byl jako všechny ostatní dokonce vyhřívaný. Pan Juttner nám dovolil jít přímo do jejich přístřešku, i když jen mezi dveře, a podívat se zblízka na ně. Vrčeli, protože jsme je rušili, ale nebyl ani náznak toho, že by po nás vystartovali. "Vůbec se nemusíte bát", říkal pan Juttner.

Ale nechovají se tu jen šelmy a kočky, opodál od rysů mají i výry velké. Oba na nás nehnutě hleděli svými krásnými očky.

Jen o chvíli později byla úžasná možnost být ve výběhu s ocelotem a pohladit si ho.

No a mají tu i dva gepardy. Barneyho a Sáru, se kterou později půjdeme na procházku. Když Sára uviděla páníčka, ihned se začala tulit k oplocení výběhu, protože věděla, že půjde za chvíli ven. Pan Juttner o všem krásně vyprávěl, že ani nebylo třeba se na nic ptát, jen jsme s úžasem kývali hlavou. V životě bych snad nevěřil, že by se pes mohl kamarádit s gepardem. Bonnie běhala se Sárou ve výběhu a hrála si s ní :-). Na druhé straně od Sáry se slunil a spokojeně polehával samec Barney, ke kterému jsme měli možnost jít přímo do výběhu jen na několik centimetrů. "Můžete jít až k němu, nebojte se, ale dávejte pozor, aby jste ho nevyplašili" říkal pan Juttner. Být kousek od geparda je prostě skvělý pocit a je to důkaz toho, že se i gepardi dají naučit a ochočit.

Nenásledovalo nic jiného, než procházka se Sárou po okolí, což bylo hlavní náplní dne. Spokojená Sára připnutá na vodítku vykročila s páníčkem z výběhu. A šlo se nahoru na kopec do lesů a polí. "Tempo určuje Sára", říkal pan Juttner. Znamená to, že pokud se třeba zastaví a upřeně na něco zírá, musíme zastavit taky, nesmíme jí nutit, aby šla dál. "Gepardi mají úžasný zrak. Vidí to, co my ne", vyprávěl pan Juttner. Občas se Sára na něco zaměřila, a sledovala to. V těchto chvílích byla možnost si jí jemně pohladit. Na polní cestě šla proti nám paní s dcerou, Sára číhala v trávě a pozorovala. Paní nechtěla uvěřit tomu, že venčíme geparda. Čekal jsem, že to bude někdo místní a nebude mu to připadat zvláštní. Na konci procházky jsme měli možnost vidět Sáru běžet za umělou návnadou.

video:

Na závěr bylo na programu krmení. Syrové maso, kuřátka, menu pro gepardy. Barney spokojeně pojídal, my stáli v klidu vedle něho. Když dojedl, jen se na nás podíval a spokojeně odkráčel. Oceloti pojedli vajíčko, a rysové masíčko s kuřátky. V klidu jsme si sedli před ně a pozorovali, jak si pochutnávají.

Bylo to úžasných a nezapomenutelných hodin po boku krásných zvířátek a také velmi milého pana Juttnera. Pan a paní Juttnerovi tu tato úžasná stvoření chovají už dvě desetiletí, a je nádherné, s jakou láskou to všechno dělají. Tak by to mělo být. Obrázek pod textem je odkazem na jejich stránky. Pod stejným názvem mají i stránku na Facebooku.