Delší dobu jsem na blog nic nenapsal, ale teď je k tomu příležitost. Hokejových vzpomínek mám spousty. I díky tomu, že historie českého hokeje je velmi pestrá a úspěšná. Dodnes si živě pamatuji zklamání z prohraného semifinále na světovém šampionátu v Bratislavě v roce 2011, kdy jsme nestačili na Švédsko. Ale i když prohrajete semifinále, zklamání po prohře velmi brzy vystřídá touha po tom vyhrát ten poslední zápas, který ještě zbývá a který může napravit celkový dojem z turnaje. Zápas o bronz. Ráno se probudíte moudřejší, protože za pár hodin to vypukne, navlečete dresy a budete zase fandit, v posledním zápase národního týmu před koncem sezony. Na to, jak Roman Červenka tehdy sestřelil Rusy třemi góly a Rachůnek prohodil Arťuchina manťákem, se prostě zapomenout nedá. Naši vyhráli nad Ruskem 7:4 a ta upřímná radost z toho, že nakonec kluci odjeli s bronzovými medailemi na krku, byla nepopsatelná. Porazit Rusko je vždy speciální a tohle bylo s příchutí bronzu. A protože to byl medailový a úspěšný turnaj, o to víc na něj nezapomínáme. O rok později jsme slavili bronz znovu, to se hrálo ve Finsku a Švédsku.
Co všechno se může změnit za deset let, to je na knihu jen o osobním životě, natož o historii hokeje. A Jágr bude hrát ještě asi dlouho...
Národní tým od posledního úspěšného turnaje v roce 2012 nastoupil pouze do tří semifinálových utkání, vždy prohrál, a neuspěl ani v zápase o bronz. To zklamání z pokaženého domácího šampionátu v roce 2015, z toho mrazí dodnes. Vzpomínám si i na Bratislavu 2019, kde jsme rovněž neuspěli v semifinále, ani v zápase o bronz. V obou případech jako by došel týmu dech.
A co Finsko 2022, klapne to už? Tým vypadal silně, vyhrál několik zápasů po sobě, generálka na šampionát se povedla. Po jasném vítězství nad Velkou Británií přišel nepovedený zápas se Švédy a ještě nepovedenější s Rakouskem, kdy vyrovnávací gól padl v poslední minutě a naši poté naprosto selhali v nájezdech. Cesta do čtvrtfinále se rázem velmi zkomplikovala, do toho nás strašil neúspěch z olympiády. Na Lotyše už byl připraven David Pastrňák, který ihned přispěl k jasné výhře. Formace Krejčí, Pastrňák, Červenka vypadala skvěle. Dobrý výkon přišel i s Norskem, ale pořád jsme neměli jistotu postupu do čtvrtfinále. Ta přišla až po hubeném vítězství 1:0 nad USA po nepřesvědčivém výkonu. Na závěr skupinových bojů nás jasně přehrálo Finsko 3:0. Výkony nahoru dolů, a je tu čtvrtfinále. Do poslední chvíle nebylo jasné, proti komu, protože druhá skupina byla velmi zamotaná. Dánsko do poslední chvíle bojovalo o postup, dokonce porazilo Kanadu, ale v rozhodujícím utkání o přímý postup nestačilo na Slovensko. Skupinu B ovládli Švýcaři, na druhém místě skončilo Německo, které se stalo soupeřem našeho týmu ve čtvrtfinále. Soupeře si nelze vybírat, protože i Němci umí zahrát velmi dobře. Naši ale předvedli kompaktní výkon a vyhráli jasně 4:1. Bylo tu semifinále, několikrát za posledních deset let prokleté semifinále. Skvělá první třetina a gól Krejčího, který nás poslal do vedení. Druhá, třetina a tři obdržené branky a bylo po zápase, takhle to bylo rychlé, český tým ve druhé polovině utkání naprosto propadl, prohrál 6:1 a byl znovu odsouzen k boji o bronz. Nebudu to nijak zvlášť protahovat, všichni jsme to viděli. Ten boj dopadl na podtrženou jedničku, tým sebral síly, které mu zbyly, a po desetiletém čekání si plnými doušky užíváme medailový úspěch. Tento bronz má cenu zlata a vidět po finálovém utkání stoupat nahoru českou vlajku, to je pocit k nezaplacení. Jinak obrovská gratulace Finsku, to hrálo nejhezčí hokej a zaslouženě slaví zlato.
Roman Červenka ovládl produktivitu, a jako správný kapitán patřil k nejlepším hráčům týmu, byl k nezastavení, a dostal se i do all-star týmu celého turnaje. Snad to stačí k tomu, aby zavřel hubu těm věčným pochybovačům o jeho výkonnosti. David Pastrňák vstřelil 7 gólů, spolu se dvěma hráči z Kanady obsadil první místo mezi střelci, ale jelikož odehrál o tři zápasy méně, patří titul nejlepšího střelce jemu. Po příjezdu nakopl celý tým a nejdůležitější představení předvedl proti USA v zápase o bronz, kdy dal hattrick.
Nechci tady jmenovitě hodnotit každého hráče, to by bylo na delší článek a nerad bych zapomněl byť na nejmenší detail. Na tomhle mistrovství to byl TÝM, který to nikdy nevzdal, oklepal se z drtivé semifinálové porážky, aby poté nevídaným způsobem zvrátil průběh zápasu na svou stranu.
Ať si říká kdo chce co chce, je to parádní úspěch. Cesta k němu byla plná překážek, ale neni nic hezčího, než si po konci zápasu říci či zařvat prosté a jednoduché "JE TO TAM! a s rukou na srdci a hrdým výrazem ve tváři vyslechnout tu nejhezčí českou melodii. A užívat si to, hledět na spokojené hráče, jimž se na krku houpají medaile, smát se, ťuknout si skleničkami, s pocitem, že tohle byl turnaj, na který bude celé hokejové Česko vzpomínat. S pocitem, že tento bronzový úspěch může být odrazovým můstkem pro další ročníky a generace, hlavně po tom, kdy český hokej tápal a cesta k medaili byla deset let zapovězená. Nikdy jsem neztratil víru v to, že ten úspěch znovu přijde, že je někde napsaný ve hvězdách, že se sejde parta hráčů, která si perfektně sedne v kabině i na ledě, a třeba sehraje naprosto famózní poslední třetinu tak, že naprosto zesměšní soupeře.
Jak jsem řekl na letišti před příletem hráčů české televizi. "Já jim tu Kanadu odpouštim, protože to, co předvedli s Amerikou, bylo naprosto geniální, a doufám, že za rok minimálně takový úspěch zopakujeme". Tuhle řeč nakonec vystřihli 😂, nechali tam jen pár slov, ale to nic nemění na tom, že za rok se prostě zase sejdeme, budeme fandit a přát úspěch našemu týmu.
Ať žije český hokej!
Žádné komentáře:
Okomentovat