Německo 2018 - Týden v Kolíně nad Rýnem

...článek není dokončen...

Letos potřetí do Německa, potřetí za měsíc. Na začátku července jsme si udělali celodenní výlet do aquaparku Tropical Islands, potom strávili prodloužený víkend v rámci Velké ceny Formule 1 na okruhu Hockenheimring, a nyní, stejně jako před rokem, vyrážíme do Kolína nad Rýnem. Na obdivování jeho krás a nedalekého okolí si oproti loňsku vyhrazujeme celý týden, loni to byly pouze tři dny. Někdejší největší město Německa je oblíbenou destinací pro turisty z celého světa a nabízí spoustu možností, jak si užít dovolenou.

Neděle 5.srpna 2018

Vstáváme velmi brzy, už po páté hodině, abychom se v klidu připravili na cestu, popili kafíčko, pořádně se probudili, protože nás čeká dlouhá cesta, zhruba 740 km a 7 hodin jízdy + přestávky. Je 6:45, máme naloženo, motor našeho Peugeota 2008 startuje. A jedeme, nejprve na nejbližší pumpu dotankovat do plné nádrže. Další plánovaná zastávka bude u "Mekáče" před Rozvadovem, kousek od hranic s Německem. Cesta probíhá v poklidu, i protože je neděle ráno, auta moc nejezdí, ale když už nějaké potkáme, tak to stojí za to. Na pražském okruhu je už z dálky vidět černý dým a později se ukazuje, že zde "čaplo" osobní auto, za ním havaroval kamion s dodávkou. Ještě že to nebylo v našem směru, to by se nám cesta sakra prodloužila. Najíždíme na dálnici D5 a valíme směr Plzeň. Za hodinku po bezproblémové jízdě, až na strašlivý liják, který nás postihl za Plzní, přijíždíme k McDonald´s, kde si dáme vydatnou snídani, třeba míchaná vajíčka. Teď už svítí sluníčko, ale jsme rádi, že jsme z toho hrůzného počasí (snad) venku. Stěrače nestíhaly. Nijak nespěcháme, v klidu snídáme, pauza trvá hodinku. A frčíme dál, po dalších dvou hodinách jízdy se nacházíme poměrně daleko za hranicemi.

Peugeot jede výborně, jen občas se zasekneme v koloně, povětšinou díky pracem na dálnici. Sem tam se musíme vypořádat s některými tupci, kteří asi nepoužívají zpětná zrcátka a brzdí nás. Jako když jedeš v levym pruhu a on tě prostě nepustí, je to o nervy. Ale hlavně že pořád jedem, žádná pohroma na dálnici není. Před Wurzburgem je třeba dotankovat, tak zajíždíme k čerpací stanici Esso, ale dlouho mi trvá, než se správně zorientuji a zajíždím ke stojanům pro kamiony. Vrátit se nelze, tak jen mávnem rukou, projedem skrz odpočívadlo a zastavíme u další pumpy. A bylo to ku prospěchu věci. O pár kilometrů dál sjíždíme z dálnice do strmého kopce, kde se nachází pumpa Aral a lze čekat, že odtamtud bude krásný výhled. Co do tankování jsem trochu znejistil, protože sice tam bylo psáno Super 95, ale v modré barvě, tak mi to bylo trošku divný, ale tohle přece musí být benzín, říkal jsem si. No, snad pak odjedem. Bingo, byl to benzín, popojíždím na odpočívadlo a jdeme si užít ten krásný výhled, lze dohlédnout na město Wurzburg, všude kolem jsou vinice. Je už pořádné teplo, ale v klimatizovaném autě si s tím starosti neděláme a vyrážíme dále na cestu. Těšíme se na letiště ve Frankfurtu, skrz kterým budeme projíždět, letadla tu létají nízko nad dálnicí a lze si je krásně vychutnat. Všude samá Lufthansa, letadlo jiné společnosti ve vzduchu nevidíme. Z Frankfurtu už to do Kolína je 180 km, ale ještě nás čeká pauza na oběd. Trochu nás z auta už bolí nohy, ale po dvou hodinách jízdy stavíme u restaurace poblíž města Bad Camberg, protahujeme se, a jdeme něco pojíst. Salát, hranolky, kuřecí řízek, bylo to dobrý, a valíme dál. Teď už dojedeme na jeden zátah do Kolína. Deštívě počasí z Čech si s sebou nevezeme, je tady pekelné vedro.

Katedrála, řeka Rýn, krásné mosty... Kolín nás vítá, stejně jako loni, svými krásami a památkami. Nejprve míříme k hotelu Arde, kde si zajistila ubytování Líba. Hotel se nechází v centru poblíž katedrály. Vykládáme věci, a pak zadáváme adresu dalšího hotelu, kde budeme ubytovaní. Hotel Ibis budget, BrügelmannstraBe 7. Deset minut autem od prvního hotelu. Náš hotel leží blízko arény Lanxess. Po příjezdu nás trochu překvapila informace, že každý den parkování stojí 6 euro. Asi jsme si toho při rezervaci nevšimli, teď už nám to je jedno. Zajíždíme před závoru, tiskneme lístek a parkujeme. Nejprve odcházíme vyřešit rezervaci. Příjemná blondýnka mluví plynule anglicky, takže OK, protože německy neumím skoro pípnout. Předává nám karty od dveří a výtahu, potvrzení o zaplacení, sepíšeme papíry, a jdeme se kouknout na pokoj. Lezeme do výtahu a pro jeho použití je třeba použít kartu od pokoje. Třetí patro, pokoj 326, dvě postele + palanda, sprcháč, WC, televize, Wi-fi zdarma. Bohatě stačí, hlavně to máme na vyspání a ne na dlouhé chvíle na pokoji. Na dvojhvězdu celkem luxus. Vytahujeme věci z auta, odpočíváme a k večeru si procházíme blízké okolí hotelu. Je tu klid, žádný ruch.

Pondělí 6.srpna 2018

Budíček v půl osmé, v plánu máme návštěvu místní zoologické zahrady, a zbývající čas necháme na náhodu. Je hlášeno velmi teplé počasí, až 34 stupňů, a tak můžeme čekat pořádné vedro. Ale asi je to furt lepší, než loni, kdy nám tu téměř celé tři dny propršely. Před osmou vyrážíme z hotelu, mezitím na recepci platíme 6 euro parkovné. Hotel Arde, jak už bylo řečeno dříve, je odsud vzdálen 10 minut cesty skrz centrum Kolína. Zdejší komunikace od silnic po ulice jsou velmi spletité, nezvyk oproti českým silnicím, všude čáry, chvilkama absolutně nevim, kudy mám: nasměrovat auto, ale časem se na to dá zvyknout. Projíždíme městem, v 8:30 máme sraz s Jarunky ségrou, a nastává čas zadat do navigace adresu parkoviště poblíž ZOO. Jedeme podél pobřeží Rýna, a zajíždíme na kryté parkoviště Contipark Parkhaus Am Zoo, tiskneme parkovací lístek a zjišťujeme, že parkovné bude po návštěvě ZOO činit slušná 4 eura. Jinak (bez návštěvy ZOO) je parkovné dražší.

Vchod do ZOO je naproti přes železnici a silnici, je třeba přejít nadchodem. Pod námi projíždí metro. Vstupné pro dospělého do ZOO je 19,50 euro, od loňska se cena nezměnila. Snad toho oproti loňsku uvidíme více, jelikož je slunečné počasí. Asi největší atrakcí, hlavně pro děti, jsou tu malé roztomilé surikaty, na které bychom mohli koukat celé hodiny. Mýval či gepardi se nám schovávali, panda červená vykukovala z korun stromů, medvídkové v čele s velkým Grizzly vegetili ve výbězích. Hejno krásných růžových plameňáků si hovělo u vody, labutě či pelikáni hltali vodu a potápěli se, kachny hulákaly jako u nás na vesnici a hřály se na sluníčku. Velbloudi se před ním naopak schovávali, protože se dělalo čím dál větší vedro. Naopak kapybary zkoumali svůj výběh. Tohle zvířátko nám strašně připomínalo obrovské morče. Mravenečník chrápal ve křoví, zebřičky si hrály s balony. Již z dálky slyšíme přeručovaný řev. Byl to řev krásného obrovského sibiřského tygříka, který v momentě našeho příchodu plaval ve vodě, chladil se, a pak trošku zapózoval do foťáků. Král zvířat, lev, spolu se samičkou spokojeně odpočívali ve stínu. Popocházíme pomalu dál, a dostáváme se do uzavřeného tropického pralesa. Mezi námi pobíhají krásní opeřenci, všude kolem spousta zeleně, rostou tu banány, za sklem můžeme vidět papoušky, opičky, nebo třeba vydry. Výběh slonů byl prázdný, ovšem ten venkovní byl slony doslova přeplněn. Malí, větší, starší sloníci se buď koupali nebo hledali stín. Dvě slůňata si hráli, a to tak, že jeden druhého dostrkával do vody, až se mu to nakonec podařilo. A pak ho nechtěl pustit ven. Do toho všeho nám nad hlavami prolétávala letadla mířící do nedalekého Bonnu, kde je nejbližší letiště. V občerstvení s výhledem na slony si dáváme rodinnou porci hranolků a kuřecích kousků ve tvaru zvířátek, ať je to pěkně stylové. Jídlo bylo velmi chutné, ale ta porce hranolků, to nebylo v našich silách. Němci mají na porce asi jiné měřítko než u nás. Pak míříme k tuleňům, kteří si spolu hrají, dovádějí, vydávají typické zvuky. Koníčkové se procházejí po výběhu, o kousek dál vidíme hejno tučňáků. Dále si fotíme bizony, žirafy, u kterých to chvílemi vypadalo, že dojde k páření. Vcházíme do pavilonu "Madagaskar", kde vidíme spát opičky, asi je unavilo to teplo. Nás unavuje trošku taky, proto si na zchlazení vychutnáváme ledovou tříšť, to už jsme nedaleko pelikánů. Je až zajímavé, jak si dokáží do úst shromažďovat vodu. U výběhu gepardů z druhé strany konečně ty nejrychlejší zvířecí běžce vidíme, jak spinkají v chládku u kamenů, ale občas zvídavě zvedají hlavičky. Zblízka můžeme spatřit plameňáky, a přicházíme k části, místní farmě, kde chovají hospodářská zvířátka. Krávy, kozy, králíci, prasátka, oslíky. Lze chodit po výběhu a hladit si kozly a kozičky, jsou neškodné. Ze ZOO si odnášíme několik krásných suvenýrů z místních shopů. Naproti východu je část "ZOO Aquarium", kam pořád platí vstupenka, tak toho využíváme. Spousta barevných rybiček, korálů, mořských ježků, koníků. Mají tu ale i hady, pavouky, krokodýli, želvy, brouky, obrovské mraveniště, ale třeba i ryby piraně. Máme dobrý čas, tak ho využíváme k návštěvě místa, které nese název "Flora Köln", což je něco na způsob botanické zahrady, které dominuje palác s nádhernou zahradou. Na první pohled to vypadá jako někde na zámku. Udržovaný trávník, květinky, růže, mezi tím vším krásná fontána. V zahradě pěstují spoustu bylinek. V baru u paláce popíjíme nealko pivko, v tom teplu jen zasyčelo...

Máme něco před šestou hodinou, a z původního plánu navštívit nedalekou japonskou zahradu muselo sejít, protože musíme na nákup. Ptáme se Googlu a rozhodujeme se pro Kaufland v ulici BoltensternstraBe, což je od ZOO asi 10 minut jízdy. Platíme parkovné, bojujeme s automatem, nakonec řešíme s obsluhou parkoviště. Kaufland nabízí zastřešené parkoviště, nakoupíme tu hlavně nějaké jídlo a pití. Dojem na nás udělá velký výběr nápojů, hlavně těch energetických, protože takový výběr Red-Bullů, to u nás v Česku prostě neni. "Ty vole oni tady maj zelenýho býka, a oranžovýho!", koukáme udiveně. Jsme z toho docela na větvi, načež se z druhé strany regálu ozve výrazné "Huuustýýý!". Líba objevila napoj Matcha v plechovce. Německo je Německo, s českými obchody nelze srovnávat, ať už jde o cokoliv. Obrovský výběr sýrů, salámů, pečiva atd. "Lerdammer 1,06 euro?" Za tohle máš u nás jeden plátek!" V zítřejším plánu jsme stanovili již zmíněnou japonskou zahradu, a jelikož má být ještě větší vedro (37 °C), pojedeme se pak vybláznit do aquaparku.

Úterý 7.srpna 2018

Stejně jako včera vstáváme v půl osmé, po lehké snídani platíme na recepci a před půl devátou jedeme pro Libuš na hotel. Dnešním cílem je japonská zahrada v nedalekém Leverkusenu, a po její návštěvě, vzhledem k očekávanému vedru, zamíříme do kolínského aquaparku Aqualand. Stejně jako včera bojujeme s místní dopravou, na snad každé křižovatce chytáme červenou, až je to o nervy. Ještě že řídím auto s automatickou převodovkou, protože by mě z toho věčného řazení přes spojku brzo upadla noha a ruka. Zahrada je vzdálena 12 km, 20 minut s obvyklým provozem. Do navigace jsme dali adresu přilehlého parkoviště, jelikož přímo u zahrady není, tak abychom se pak někde nemotali. Při příjezdu k parkovišti nám překvapila závora. Takže mi automaticky naskočilo, že asi vyjede nějaký lísteček a později zaplatíme parkovné. Jenže ouha, po zastavení u závory žádné tlačítko, jen se ozval německý hlas. Ani nedutáme, jen po sobě koukáme jak blbci. Když se ten ženský hlas ozve podruhé, anglicku řeknu "japonská zahrada, parkování". Závora se zvedá, můžeme jet. Ale je to chytré, udělané tak, aby tady lidi prostě neparkovali jen tak. Hodilo by se to i na mnoha místech v Česku. Parkoviště je veliké, a vzhledem k ranním hodinám prázdné, takže můžeme směle vybírat, kam píchneme naši káru. Cesta k japonské zahradě vede přes rozlehlý park "Carl-Duisberg", kde pozorujeme velké stromy a vyprahlou trávu. Dělá se příšerné vedro, na to, že je dopoledne. Ještě že pak jedem zchladit těla do toho akváče. Vchod do japonské zahrady vede přes červený mostek v japonském stylu (překvapivě). Typické japonské stavby, udržovaná zeleň, rybníčky, lekníny, rybičky, kachničky, opravdu nádherné a pestré místo, které stojí za to během návštěvy Kolína nad Rýnem navštívit, takže tímto způsobem doporučuji.

Máme 10:30, sluníčko pálí stále víc, sedáme do auta, klimatizace frčí, a vyrážíme do 12km vzdáleného aquaparku. Navigace nás dovedla na parkoviště o pár stovek metrů mimo, až chvilku koukáme, kde že to vůbec jsme. Pohled do map Google nás ale uklidnil. Vstupné činí 18,90 euro bez sauny na osobu, dostáváme kartičku, která poslouží i na zamčení skříněk. Skříňky vybíráme dle toho, kde visí zámek s náramkem, tzn. že je volná. Po převlečení vkládáme kartu do zámku a poté klíčkem v náramku zamykáme. A šup do vody, a hned zjišťujeme, že tu mají slanou vodu. Velký výběr atrakcí, tobogánů, rychlých, pomalých, vnitřní, venkovní bazény, výřivky. Ani velký, ani malý aquapark, ale na několikahodinové čvachtání ve vodě naprosto ideální. V půl šesté míříme na hotely a příjemně vodou unavení smýšlíme plány na zítřek. Má se ochladit, tak projdeme Kolín.

Středa 8.srpna 2018