"Tady děláme tečku za koronavirem". "Očkujeme tady a teď". Když jsem prošel kolem těchto nápisů, po vyřízení pár papírů bylo během půl hodinky hotovo včetně patnáctiminutového klidu po aplikaci vakcíny. Mám to za sebou. Konečně. V Praze na hlavním nádraží, kde bez předchozí registrace aplikují jednodávkovou vakcínu Janssen od firmy Johnson & Johnson. V životě by mě před touhle debilní dobou nenapadlo, že se jednou nechám naočkovat v Praze na hlaváku.
Od začátku jsem se tomu nijak zásadně zuby nehty nebránil. Na konci zimy letošního roku domů zavítal jakýsi okem neviditelný milý pán Covid, přicestoval dokonce až z Číny. Sednul si na plíce, unavoval z ničeho, připravil o čich i chuť, výrazně zpomalil chůzi. Zkrátka, takhle jsem se v životě ještě nikdy necítil. Žádná chřipečka, nýbrž pěkná svině. Bylo to v době, kdy přicházel (snad už) vrchol pandemie. Když na to zpětně pohlédnu, jsem docela rád, že jsem byl doma zavřenej, zatímco venku byly mrazy a ne nějaký brutální třicítky, protože takový vedro by v paneláku bylo solidní utrpení, i když je fakt, že vzhledem ke stavu, v jakym člověk byl, bylo fuk jestli teplo nebo zima, hlavně že žije. "Buďte doma, nikam nechoďte, izolujte se, prášky neberte, moc nezaberou". Jen pár slov, která zazněla telefonem z hygieny jen pár hodin po pozitivním testu. Ještě že jsme si pár dní zpátky pořádně nakoupili zásoby jídla a pití. Jako bychom to tušili, protože když jsme ten nákup uklízeli, covid už stál vysmátej za dveřma.
Průběhu nemoci věnuji samostatný článek - https://jindra91.blogspot.com/2021/03/pozitivnispisovne-i-nespisovne-o.html.
Když se blížil konec lhůty, kdy šlo na různých místech předkládat potvrzení o prodělání nemoci, tj. 180 dní, člověk automaticky přemýšlí, co dál. I vzhledem k okolnostem, k nařízení, které vláda vydává. Normálně smýšlející člověk přece musí dospět k názoru, že očkování je opravdu jediná možnost, jak se těch všech patálií zbavit. Samozřejmě,, že jsou mezi námi lidé, kteří se očkování bojí, nepodporují ho, nebo mají zdravotní problémy, které jim očkování z různých důvodů nedovolí. Bavili jsme se i o testu na protilátky. V první chvíli jsem říkal, že by mě na jednu stranu zajímala jejich výše, jenže druhá stránka byla ta, že i kdyby byla hladina vysoká, nikde by vám to neuznávali. Svým způsobem by to tak bylo vyhozených 5 stovek či kolik to stojí. Okej, kdyby to uznávali, neměl bych s tim pětikilem problém, ale pořád by to mohly bejt vyhozený prachy, když by pak řekli, že těch protilátek mám málo. Další otázka je, jak dlouho by ten papír o protilátkách platil. Nemyslím si, že by to bylo třeba těch 180 dní jako po prodělání covidu. A vyhazovat prachy do luftu nikdo nechce. Ministerstvo to shodilo ze stolu, v těchto dnech se o tom zase diskutuje. Jen důkaz toho, že kolem toho panuje velká nejistota. Navíc je prokázáno, že i přes vysokou hodnotu protilátek lze bezpečně očkovat.
Za pár dní by mi skončila ta půlroční lhůta od prodělání nemoci. Co pak? Ty zmíněné dosud neschválené protilátky nebo z různých důvodů takřka neustále testování? Když jsem se tak zamyslel nad tim, kde všude vyžadují či ještě budou vyžadovat potvrzení o bezinfekčnosti, pomalu jsem k očkování spěl. Pročetl či poslechl jsem si dost materiálu na to, abych se ujistil, že se opravdu není čeho bát. Vždyť očkování jsou i na další nemoce, nemoce, které už byly téměř vymýceny. Kolik už toho do nás v životě napíchali? Dost. Je to blbá doba, názory lidí se různí, ale nikdo nikomu by do toho neměl mluvit, protože jde o svobodné rozhodování, zda se nechat nebo nenechat očkovat. V závěru je na každém, jak koho chce chránit. Pokud to očkování má pomoci, tak prostě pomůže, děj se co děj, ale nebude to ze dne na den. Už jsem se o tý dnešní jedný malinký jehle na hlaváku v Praze docela rozepsal, ale nedá mi to, a chci se tímto podělit o svůj názor, kterej mi snad nikdo nevezme. Jak jinak tu pandemii překonat? Zavřem se znova doma, budem na všechno nadávat, ničemu nevěřit, nebo si necháme píchnout těch pár mililitrů, který nám ulehčej život, nebo lépe, vrátí ho do normálu? Není se čeho bát. Nevěřte nepodloženým informacím, třeba fámám, že očkování způsobuje neplodnost. Přece do nás nebudou rvát něco, co by způsobovalo další problémy, protože kdyby nás chtěli přizabít či zabít, už by to dávno udělali. Přikládám pár odkazů, ze kterých jsem čerpal informace.
https://www.zpmvcr.cz/o-nas/covid-19/ockovani-proti-covidu-19-nejdulezitejsi-otazky-a-odpovedi
https://www.zpmvcr.cz/o-nas/aktuality/cesti-vakcinologove-a-gynekologove-ockovani-tehotnych-proti-covidu-je-mozne?gclid=Cj0KCQjw-NaJBhDsARIsAAja6dN7-pFLTqu0pwWvFBFvfTzQHVm2DsiwtfcabAMLcKJa1AJmye0qtcYaApUzEALw_wcB
https://www.lekarna.cz/clanek/jak-se-pripravit-na-ockovani-proti-nemoci-covid-19/
https://www.consilium.europa.eu/cs/policies/coronavirus/covid-19-research-and-vaccines/
Bylo to skoro jako u praktika. Milá paní u vstupu mi dala formulář, kde jsem vyplnil jméno, telefon, email, vyškrtal zdravotní problémy. Potom jsem paní u počítače předal občanku a kartičku zdravotní pojišťovny, posléze čekal, až si mě zavolá doktorka, která mě po krátkém vyslechnutí a ujištění, že je vakcína bezpečná, poslala o místnost vedle, kde se mě ujaly dvě milé sestřičky. "Tak, a je to". "Fakt, ani jsem to necejtil". A je to. Vedle u východu jsem chvilku počkal, kdyby se náhodou objevily rychlé reakce na vakcínu. Nic neproběhlo. Za svůj dosud třicetiletý život jsem s žádnou vakcínou problém neměl. Chodili tam staří, mladí, dokonce tam byla těhotná paní. Ať na to má každej názor jakej má, napsal jsem co jsem napsal. Na závěr jen dodám to, že po sundání respirátoru po výlezu z metra jsem se snad poprvé v covidové době cítil jaksi svobodně, protože jsem, a pevně v to doufám, jako jeden z těch téměř šesti milionů lidí v ČR (a třem miliardám na planetě) s ukončeným očkováním, přispěl k tomu, aby jsme ty náhubky jednou provždy sundali a tahle vleklá pandemie šla konečně do prdele. Noc po očkování jsem měl cítil menší horečku, potom pár dní bolest ramena. Naprosto běžná reakce. Pevné zdraví všem! Tečka.
Žádné komentáře:
Okomentovat